Smíchovský blok jsme řešili v rámci urbanistického konceptu celého Smíchova. Bloková výstavba na Smíchově byla poprvé na konci XX.století prezentována D.A.studiem počátkem devadesátých let - viz jiné příspěvky na tomto blogu.
Koncept blokové výstavby, který byl základem zadání pro studenty vycházel z konceptu Ateliéru 69. Studenti na fakultě v různých ateliérech zpracovávali celkem cca 100 domů. Určitě stojí za to si jednotlivé přístupy k bloku porovnat.
Náš návrh patří k těm s největším vnitroblokem. Na jih od námi řešeného bloku je tedy veřejný park směřující k řece, vnitroblok má park soukromý využívaný obyvateli domů, Je sice při své jižní a východní straně průchozí, nevede tudy ale žádný hlavní tak, daleko spíše se jedná o "zkratky" pro ty, kdo se tu dobře orientují.
Zvažovali jsme, jestli něco do dvora vestavovat - jestli nějaké luxusní byty, nebo dílny, nebo klubovny, nebo mateřskou školku. Nakonec jsme ho nechali úplně volný.
Dagmar Andělová Bytový dům
z hodnocení:
Velký bytový dům na hlavní komunikační ose území. Dispozice i konstrukční řešení byla v průběhu semestru věnována mimořádná pozornost. V podstatě jsme si na počátku určili velikost jednotlivých objektů a už jsme zpracovávali varianty řešení garáží. Pokud jsme chtěli, aby se studenti něco naučili, pak to, že se musí naučit v průběhu projekční činnosti spolu komunikovat. V rámci tohoto bloku tak skoro každý zpracoval "svou" variantu řešení suterénu, kde se pak společně hledalo nejlepší řešení (kam výtahy, kam schodiště, kam sklepní kóje, odkud vjezd, měl by být průjezd celým suterénem, nebo ho pod blokem rozdělit na jednotlivé části...).
Jaká jsou při hodnocení semestrálních prací naše hodnotící kritéria? podle čeho se rozhodujem jakou dáme známku? Vždy si říkáme, že A by mělo splňovat veškerá kritéria týkající se již výše zmíněné funkce, dispozic, konstrukcí a materiálů, musí na danou lokalitu dobře "zapadat", musí mít svůj vlastní osobitý charakter a výraz, projekt by měl také hledat vyjádření a kultivaci zadání, ale stejným způsobem by měl přispívat k velkorysosti a jedinečnosti veřejného společenského prostoru. Zjednodušeně řečeno, aby projekt vynikla nejen v rámci ateliéru, ale aby si kdokoli z náhodně příchozích mohl říct - "jo to je jeden z nejlepších projektů toho semestru na škole". Kolega Jano Stempel rád říká : "my se rádi chlubíme".... Ano, každý pedagog na škole se rád chlubí pracemi svých studentů a snaží se během semestru pro to udělat maximum. Druhá věc ale je, že student je většinou na škole z toho důvodu aby se něco naučil. To by právě pro každého studenta mělo být to nejdůležitější - bez ohledu na výslednou známku.
tento projekt jsme hodnotili jako kvalitní vyřešení zadání - stejně jako v podstatě všechny domy "Smíchovského bloku". Tento přístup pro nás při zadávání byl asi nejdůležitější - a byl to i záměr celého uurbanismu Smíchova - vymezit na počátku takové parametry, jejichž vyplněním vznikne různorodá směsice domů, veřejných, poloveřejných, polosoukromých a soukromých prostor, míst, zákoutí, místností, bytů, komunit, která až v tomto celku bude mít svůj smysl. Jak se stím má ale vypořádat tvůrčí individualita jednoho konkrétního tvůrce, jednoho konkrétního domu, která se na zpočátku zvolených parametrech a kritériích nepodílí?
Je to tak ale vždy - jsou parametry, na něž nemáme žádný vliv, a pak jsou parametry, kterých jsme spolutvůrci a za něž neseme zodpovědnost. Rozlišit první od druhých je známkou jisté vyspělosti, stejné jako docílení optimální harmonie všech vlivů a požadavků v daném místě působících - tedy vytvoření dobrého návrhu.
Když se na to tak dívám, co je při hodnocení nejdůležitější, co vnímáme jako největší hodnotu návrhu? Asi když nás donutí se na konkrétní místo donutí podívat se trochu "jinak" - tedy že na tom "místě" objeví a zformuluje kvality, které tam byly pouze latentně, kdy až konkrétní návrh jim dal tvář a učinil je srozumitelné.
Zpět tedy k této bytovce - vše solidně zpracováno, ale patrně by se nic nestalo, kdyby stála na protějším břehu, nebo v Karlíně. Vztah k vnitrobloku jistě funkční, ale že by z proporcí oken, členění fasády, i materiálovému řešení bylo cítit víc, než právě onen funkční vztah... Co bychom očekávali? aby z každého domu v bloku doslova vyzařovala komplexnost, složitost, smysluplnost všech těch mezilidských vazeb a vztahů.
Zuzana Butelová Administrativní dům
z hodnocení:
Malá, skoro až drobná, jednoduchá administrativní budova s jednoduchým a přesvědčivým výrazem. Takový ten tip stavby, nad kterým se ani moc nemusíme zamýšlet, ale jsme rádi, že se staví, že je někdo chce, že v nich lidé pracují. U domu je sympatické i komplikovanější ustouplé patro. Jeho tvarování jako by ale bylo na počátku procesu jemného a pečlivého výbrusu této "koruny domu".
Jako u ostatních domů, i zde je dispoziční skaldba, stejně jako napojení na suterénní parking, řešena srozumitelně a dobře.
Marko Machala Bytový dům
z hodnocení:
Velkorysý, náročný rohový dům, který se maxinálně snaží získat ze své polohy, z výhledů - snad by z lodžií byl vidět i Hrad... V kontrastu s těžkým cihelným pláštěm do ulice je vnitroblok řešen diametrálně odlišně. Jakoby autor chtěl pracovat s vnitroblokem jako s "jiným světem", s místěm, které by vybízelo k odpočinku, ke spočinutí. Toto je v kostce asi největší přínos domu k celému vnitrobloku. Škoda, že téma, které dům do zeleného vnitrobloku vkládá není dál tematizováno sousedy, není dál řešeno v parteru nejbližšího okolí.
Intimita vnitřku je podpořena uklidňujícími horizontálami nároží. Dům jakoby zvenku doslova říkal - tady je klidné, spořádané bydlení. Žádný exces, jen prověřené hodnoty. Žádný zbytečný luxus, nebo marnivost.
Iveta Hurajčíková Bytový dům
z hodnocení:
Další z těch domů, které bychom si příli vídat na každém rohu.Zvenku do ulice (severní fasáda) nenápadný, ale s pečlivě volenými proporcemi, materiály, měřítkem. Do vnitrobloku pak velkorysé otevření na jih do vnitrobloku, do zeleně pohodlnými lodžiemi. Dům veskrze městský, který ale maximálně využívá klidu společných prostor, které se otevírají před jeho jižní fasádou. Dům je to ale i komplikovaný - právě jím jsou vedeny rampy do společného podzemního parkingu.
Vztah domu k vnitrobloku je ale trochu komplikovanější. Pokud jsou byty ve vyšších patrech maximálně na jih otevřené, jakoby nám uzavřený parter říkal, že bychom to zas až tak neměli přehánět. Parter je tímto směrem svou uzavřeností odtažitý. Vlastně nám říká, že řešení vnitrobloku - a jeho rozdělení na "průchod" a park zase ani tak nevychází z potřeb a požadavků jednotlivých domů.
Lubomír Ježek Administrativní dům
z hodnocení:
Asi nejkomplikovaněji koncipovaný dům. Měl to být krystal - nejprve na fasádě, pak i dispozičně a půdorysně. Výsledek je tedy daleko nejspíš kompromisem - tedy takovým, který je dispozičně funkční a snaží se z prokomponovaných složitostí vytěžit maximum.. Nakonec ale barák dopadl poměrně dobře, "Krystaly" skončili jen jako náznaky,
Kateřina Linartová Bytový dům
z hodnocení:
Velká rozlehlá bytovka na kraji parku, u páteřní komunikační osy územím.. Dům se řešením nárožních balkonů snaží dát tomuto místu jakousi nezaměnitelnou podobu, pečeť. Výsledkem je až monumentální řešení u kterého se musíme ptát, zda je tu adekvátní. Tedy - adekvátní na tomto místě určitě je - park vedoucí k řece, charakteristický železniční viadukt, průhled na Hrad, těsná vazba na jižní svahy smíchovských kopců... jakoby vše s tímto záměrem souhlasilo. vtírá se ale otázka - je toto tip monumentality, který je Smíchovu vlastní? Těžko lze asi na Smíchově překonat velkorysost koncipování veřejného prostoru v podání J.Nouvela. Na Andělu vznikl nejen velkoměstský dům, ale především velkoměstský prostor, který je doslova monumentální. Co je u něj ale důležité - je to prostor, který nás neutlačuje, kde se necítíme stísněni, kde se mísí nakupující cestou z práce s projíždějícími, se zevlouny i "vnucovači" letáků, kde je příjemné čekat na tramvaj i jen se tak rozhlížet po výlohách.
Z pět k domu - přes svou jednoznačnou polohu na nároží - stalo by se něco, kdyby byl o blok dál, kdyby byl v Modřanech? Jak naplnit zadání aby jedno z nejsilnějších křížení v rámci celkového nově koncipovaného urbanismu Smíchova zároveň vyjadřovalo křehkost a nesamozřejmost bydlení "kousek od řeky pod smíchovskými svahy?
Kryštov Pikard Bytový dům
z hodnocení:
U všech domů s obdobnou velikostí tady píšu, že bych je rád viděl na každém rohu. Prostě mají měřítko, na které jsme v urbanizované části Prahy tak nějak zvyklí... Nejde o to, že by dům měl mít pouze nějakou velikost. Projděte se třeba bloky domů mezi Výtoní a Palackého náměstím, nebo jděte z Petrského náměstí směrem k Vltavě. I tam jsou domy, které dokáží zabrat třeba i celý blok, ale je nám to prostě jedno.... ty domy se v rámci svého prostředí, okolí, kontextu (tedy všech kontextů) prostě umějí chovat. Říkáme si, že kdyby tam nebyly, cosi hodně důležitého by nám tam scházelo.
V rámci tohoto smíchovského bloku jsme se pokoušeli rozvíjet i téma, že by blok nemusel být úplně a zcela uzavřený. Blok devatenáctého století byl uzavřen skoro především z důvodu maximálního využití daného místa, dané parcely. Dnes si ale můžeme říci, že do "hdy" celkového konceptu mohou vstupovat i další elementy, které prověřoval funkcionalismus, Sorela. Při tomto "otevírání" je ale nezbytné mít dobře zmapované veškeré okolí - složité návaznosi a vztahy - souhrnně řešeno "blok dobrý, ale záruka tvrůrčím způsobem uchopeného urbanismu to ještě není." - ale jistě - zadáním byl "blok"...
Tento dům v rámci semestrálních prací si pro sebe hodnotím jako asi nejpříjemnější. Jednak materiálovým zpracováním mi na Smíchov celekm sedí, tak i i prací s fasádou, která se směrem vzhůru svým měřítkem zvětšuje (s určitými kompozičními zásadami je záměrně pracováno...), a jako vyvrcholení jsou tu pak jemné obliny dělících zdí...
Škoda, že dům trochu rezignoval na to co mu máže poskytnout vnitroblok. I když - v tomto případě - kdy dům má jeden park na jih, zelený vnitroblok na sever je jeho rozhodování na kterou stranu se přiklonit a jak se k té konkrétníé straně vyjádřit a tento vztah garmonizovat určitě obtížnejší.
Kryštov Trpělka Bytový dům
z hodnocení:
U tohoto domu lze asi říci mnohé stejně jako u předchozího - velikost, měřítko, materiály, výhledy, orientace. Dům ale není řešen s takovým citem a ohledem ke svému okolí jako soused. (A to jsem výs všechny nabádal ať si ještě jednou sami projdete Smíchov zezhora od vil Malvazinek až dolů k vodě, a od sv.Víclava až k lihovaru...). Dům je tu trochu schematičtější, abstraktnější. Tento přístup ale zároveň del autora k vetší otevřenosti a uvolněnosti při hledání vyjadřovacích prostředků. Vznikla provázaná trojdimenzionální skládačka, kde by v závislosti na orientaci, požadavcích na m3, využití parteru šlo vlastně cokoli upravit a změnit, aniž by se celkový výraz domu nějakým podstatným způsobem musel změnit. Určitě - daní za to je jistý schematismus, který by ale ve svém důsledku mohl být jednou z největších výhod zvoleného řešení. Pokud jsou na počátku do tetrisové skládačky zvolené díly, které odpovídají místu, a cítíme u nich určitý bezprostřední vztah k lokalitě, pak pak "ekonomizace" jejich využití může dopadnou velmi sympaticky - pokud autor stéle pečlivě a velmi, velmi opatrně ohledává velmi jemné limity a poetická omezení, ke kterým kdysi na počátku tvůrčího procesu dospěl. tedy dospěl - skoro až náhodou je se mu během denního snění rozmazané nechaly poznat.
Veronika Suchá Bytový dům
z hodnocení:
Tady jsme si říkali - na to že se jedná o první bytovou stavbu, kterou studentka navrhuje - prostě dobrý... I pohled z interiéru do vnitrobloku dokládá, žeautorka věděla s čím pracuje. Chlěo by se mi se opakovat - "... takovéto domy na každém rohu....".
Mohli bychom se tu zkusmo zamyslet, jestli měřítko staré blokové výstavby je tak dobré prostě proto, že jsme na ně zvyklí - jako nějaký fenomén, který je průběžně kultivován od starověku - a že pokud ho budeme dále opakovat, že budeme dále vytvářet "příjemné a vyladěné prostředí" - viz. odkaz na Miroslava Šika tomto Blogu (téma městské koláže), nebo si do tohoto "řádu" můžeme "vložit" ještě další elementy, které jsou tvorbu "příjemného a vyladěného prostředí" stejně tak důležité - a - pomocí nich se pokoušet v bludišti stavebních stylů různých epoch - které vytváří to "příjemné a vyladěné prostředí" orientovat...
Úbežníkem rpo nás určitě může být klasický antický vzor s jeho individualizací - je to sázka na jistoru, stejně jako hledání vazeb a vztahů s "přírodou". Dnes už i tu přírodu můžeme ale definovat daleko přesněji než F.L.W., nebo Giotto na počátku renesance. Mluvíme pak o způsobech "generování prostoru", o "fraktálních analýzách", o "pocitech" které prožíváme, v přírodě, při pohledu na umělecké dílo - a tomuto pocitu se svým návrhem snažíme přiblížit.
Jakob Zuzula Administrativní dům
z hodnocení:
Zady už snad jen - viz vše výše napsané. Navíc je tu malá restaurace otevřená do vnitrobloku, do jeho komunikační části. Dům přehledný, racionální. Pro mě je to ale i dům, který je svým výrazem tak trochu "divný" a možná právě takto by mohl do lokality velmi dobře zapadnout. Tedy "divný" ale ctící "pravidla hry" lokality a právě tím dodávající nový impuls.
Žádné komentáře:
Okomentovat