středa 20. ledna 2016

Letenský trojúhelník - zimní semestr 2015

Finální prezentace


zadání:
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/06/zadani-zimni-semestr-2015.html
analýzy:

Pohledy na celkový model. Při koncipování jsme vycházeli z práce Járy Zimy atelieru D3A. Důležité pro studenty bylo propojení ulicí prostředkem řešeného území. Mohlo by tak ve spodní části Letné vzniknout propojení "od hřbitova ke hřbitovu", což jako připomenutí v dnešní době zatlačování smrti někam hluboko do podvědomí a navíc na Letné - tom "slunném kopci nad Prahou" není vůbec nezajímavé. 

Zadáním bylo vypořádání se s městským blokem s inspirací řešením souboru staveb ABC na Smíchově od D.A.studia. Jak toto řešení tak celý Generel Vltavy jsem na tomto Blogu už zveřejnil. Vychází z postmoderního uvažování osmdesátých let - snad nejvíce zpopularizované prací Leona Kriera. V českém prostředí známého prací Architektura-volba nebo osud. Nadčasový je tento přístup zejména z toho důvodu, že je to jeden z nejpragmatičtějších způsobů jak je možné město zahušťovat. 

první prezentace:
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/11/mestsky-blok-prezentace-7112015-v.html
prezentace developera
http://stempelbenes.blogspot.cz/2016/01/hny-2016.html

Do jaké míry je tento způsob práce s městem reálný? Když Roman Koucký  na počátku devadesátých let dělal územní plán Ústí nad Labem (postupně velice zdárně naplňovaný), tak údajně první věc, která šla stranou byla parcelace - tedy velikost jednotlivých domů. 

Záleží tedy do značné míry na kultivovanosti a aspiracích jednotlivých konkrétních developerů. Jak jsem již několikrát poukazoval v případě smíchovského souboru staveb ABC je to ale možné - navíc to může být pro investory výhodné i ekonomicky. Architekti a developeři se ale chtějí prezentovat. Na developerskou soutěž jsme poukázali jinde. Stručně řečeno - s nastupující tzv.novou modernou od konce osmdesátých let dochází k nové fázi soutěže soukromého kapitálu a korporací - viz např. Barcelona, nebo Londýn (a vlastně i Moskva) - tento kapitál razantně vstupující do měst se chce adekvátním způsobem prezentovat. Mluvíme o militantním výškovém stavění. Tyto tendence se projevují i v tzv.. normálním stavění - záleží pak na síle komunity, místa, oblasti jak se mu podaří své zájmy a aspirace převést do regulativů, nebo požadavků na území. Pro developera je to pak jednodušší - ví jak se v konkrétním území chovat (ideálně ještě před tím, než si pozemek koupí).  



Je tedy tento způsob uvažování v Praze na "pořadu dne"? Pokouší se o to dnes zejména připravovaný Metropolitní plán.  (náš příspěvek na toto téma zde: http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/07/metropolitni-plan.html )


Náměstí okolo Parkhotelu - tento prostor jsme řešili v návaznosti na třídu Dukelských hrdinů - velkoměstskou třídu. 



Doprava? Po zprovoznění Blanky došlo k úbytku počtu aut ve Veletržní daleko spíš redukcí počtu jízdních pruhů, než že by se tam autům nechtělo... V konceptu dopravy se jako nejživotuschopnější jeví vedení páteřní dopravy v Bubenské a Veletržní. Uvolnila by se tak Strojnická a Dukelských hrdinů. Obě dvě by šlo řešit obdobně jako Milady Horákové - tam je zakázaný vjezd z konců, ale z libovolné jiné ulice se  vjet dá. Není  možno ji tedy použít jako průjezd. Zklidněním Dukelských hrdinů, rozšířením chodníků, doplněním zeleně, otevřením prostoru před Veletržním palácem se otevírá prostor pro smysluplné řešení jednotlivých částí veřejných prostor.

Abychom byli v rámci naší akademické práce důslední měli bychom ale (pokud zde uvažujeme se zrušením Billy na Letenském náměstí) do námi koncipovaného celku začlenit tzv.supermarket potravin - tedy ne "megamarket" jak má v projektu na toto místo současný developer, ale něco úměrného povaze a charakteru čtvrti, něco adekvátního i velikostí. Možná ideálně přístupného z ulice Fr.Křížka - ta by pak - s kulturním těžištěm v biu Oko mohla získat pro tuto čtvrť další smysluplný akcent.)



Zadáním bylo ctít uliční čáru a korunní římsu Dokázali bychom si ale určitě představit její zvýšení. Můžeme odkázat na Palác Euro na Václavském náměstí, kde je "moderní věž", která nepobuřuje ani památkáře. Vyhmátnout ale v rámci Letenského trojúhelníku "místa" která by si to zasluhovala je trochu jiná úloha, a to si necháváme napříště - v tomto semestru se Letenským trojúhelníkem opět zabýváme.


Základní schéma využití bloku - na rohu nad parkhotelem je Radnice Prahy 7,(koncept vznikl ještě před koupí objektu dole v Holešovicích)  zbytek jsou administrativní a obytné objekty: 




Půdorys parteru - vstupy do bytových i administrativních domů, služby, kavárna, restaurace, otevřený vnitroblok. Vjezd do podzemního parkingu je zespodu od Parkhotelu.





Na začátku několik celkových vizualizací vyjadřujících celkovou atmosféru. 





Krystýna Hanušová Bytový Dům










z hodnocení:
 Jednoduchý bytový dům trochu se odvracející od severní Strojnické ulice, plně otevřený obytnými místnostmi  na jih do vnitrobloku. Do ulice umístěn volně využívatelný parter - komerční, pronajímatelný, nebo jako klubové prostory občanských sdružení. I na tomto projektu je jednoznačně patrná výhoda přijatelné velikosti domu nakombinovaná se standardním typologickým a materiálovým řešením. Z hlediska výrazu si dům nevypůjčuje historické styly minulosti. I když chápeme, že klasicismus v poslední u nás použité verzi z padesátých let je vždy velmi lákavé řešení. Najít specifický a silný výraz domu za použití současných technologií odpovídající  typologii, funkci, požadované atmosféře bývá obtížnější. Vždy bychom byli rádi, aby dům byl sice nenápadný, ale jednoduše a jasně rozpoznatelný a zapamatovatelný. Možná jsou tmavé rámy oken při pohledu z interiéru u bytů příliš tvrdé - v jakém interiéru byte si přála bydlet?

Karel Goláň  Bytový dům










z hodnocení:
Koncept, jehož závěr zcela neodpovídá průběhu práce v semestru. Výsledek je až tak neutrální, jakoby na tom místě dům skoro ani nebyl - vše nasvědčovalo tomu, že dům bude  různorodou materiálovou skladbou reflektující velikosti a standardy bytů, které obsahuje.  

Marek Schneider Administrativní budova









z hodnocení:
Typ administrativní budovy, který si na místě dokážeme představit asi bez problémů. Možná pro Letnou až příliš strohá a tvrdá. Záleželo by pak především na konkrétním materiálovém zpracování. Administrativní budova je v rostlé struktuře Letné vlastně cizorodý prvek. Čistě administrativní objekt je tu vyjímkou Pokud by tu takové monofunkční objekty byly, patrně by se dost podstatně proměnil i způsob života na Letné. Pokud je na ní život - právě díky převažujícímu bydlení velmi klidný a vytváří její neopakovatelnou atmosféru, stálo by za to udlat podrobnější analýzu, jak by se Letná změnila. Větší "živost" nemusí být vždy ku prospěchu věci. Jako příklad můžeme uvést pražskou náplavku, kde s jistou nadsázkou můžeme říci, že všichni, kdo tam procházeli se znali. Dnes je to jistě velmi dobře fungující velkoměstský prostor, ale značná část její poezie vzala za své (nejde o to ani tady ani tam tyto společenské aktivity omezovat, jen problematiku vnímat v daleko širším kontextu). 


Adam Homola Administrativní budova









z hodnocení:
Druhý z nejkomplikovanějších domů v bloku. Kontroverzní by tu jistě byla malá vzdálenost od parteru Parkhotelu. Přesto tu vzniká půvabné místo a průchod, který ve vazbě na Parkhotel a Policejní prezidium má svou specifickou atmosféru s překvapivým pláckem s malou vodní plochou. Nárožní část domu jde do výšky - je to skoro až věž, vymezující v rovině korunních říms plochu náměstí, kterému vévodí Parkhotel. Opět- parter je pronajímatelný - v tomto případě je z něj přístupný i vnitroblok. Nejen věž, dům se v této komplikované situaci skládá vlastně z několika hmot, které do jisté míry odpovídají i jeho vnitřnímu uspořádání.

Tomáš Fiala Bytový dům






z hodnocení: 
Příjemná bytovka parafrázující současnými materiály členění, měřítko i výraz okolních modernistických domů. 

Michaela Křižáková Administrativa s knihovnou v přízemí a patře






z hodnocení:
Dům se sympatickým mixem funkcí. Ulice Fr.Křížka procházející "od hřbitova ke hřbitovu" je zároveň především funkcionalistickým blokem s biem Oko ve struktuře Letné tou z nejoblíbenějších. Městská knihovna na rohu by k tomu mohla přispět. Určitě - pro děti by mohlo být nepříjemné přecházet rušnou komunikaci, kompenzací by tu ale mohlo být otevření knihovny do klidného vnitrobloku, stejně jako zklidnění konce ulice Fr.Křížka. To jsou asi největší klady, které pak "utáhnou" celé nároží, celý výraz domu a jeho význam ve struktuře města.

Vlastní dům je úměrný místu (jeho výraz obzvlášť v poslední fázi před odevzdáním prodělal bouřlivý vývoj a ověřování). 

Kája Pettíková Administrativní budova







z hodnocení:
Mezi všemi administrativními objekty, které jsou tu předvedeny je tento asi ten úplně nejjednodušší. Žádné nároží, žádné nepravé úhly, žádné komplikace s dopravou - tedy snad jen (a možná i podstatné) komplikace způsobené výraznou svažitostí terénu podél ulice Veletržní.

Dům se ale nepokouší nad svou nekomplikovaností lámat hůl a naopak si ji plně užívá. Přízemní kavárna je otočena jak do rušné ulice, tak do klidného vnitrobloku - může se tedy stát jedním z vůbec společensky nejdůležitějších míst celého bloku. 

Dispoziční skladba je jasné a jednoduchá (Jano by ani žádné jiné řešení - a nejen u tohoto domu - nepustil). Fasáda se pak pokouší rozehrávat velice jemné hry - striktnost průčelí je tam na druhý pohled jen velice mírně narušena a jen tak, abychom si uvědomili to správné místo tohoto domu když jdeme do kopce nahoru na Letenské náměstí. I u tohoto domu bude velmi důležité jemně dohrát naznačené hry s materiály, detaily, celkovým výrazem.


Nikola Procházková Administrativní budova










z hodnocení:
Nejobtížnější parcela, nejsložitější spodní stavba, nejkomplikovanější vazba na souseda, navíc v řešeném území vnímaného jako nejméně hodnotného (který mi navíc na dotazy a výzvy aby se k našemu záměru vyjádřil nereagoval ). Bylo třeba tu prověřit a přepracovat rampu do garáží pod Policejní prezídium. Rampa je tu pozoruhodně vedena z nejvyššího bodu - s nejvyšším převýšením - prostě normalizační sedmdeátky.  

Jak se v tomto místě vypořádat s blokem? U Parkhotelu jsou rady jednodušší - je to parádní stavba, která přes svou odlišnost "ví" o tom, že je ve městě. U budovy Policejního prezídia to moc tvrdit nemůžeme. Pokusili jsme se trochu začlenit do "hry" bloku. I ulice, možná spíše ulička, kterou tam vytváříme je tak trochu podružná, jakoby to měl být jen průchod mezi domy - intimní zkratka, o které ví jen ti co tam bydlí a pracují, jakobychom brutalitu architektonického výrazu chtěli kompenzovat množstvím a kvalitou mezilidských vazeb a vztahů, které bychom tu rádi vytvářeli, generovali. Odtud bychom chtěli obhájit i větší uzavření průchodu mezi Parkhotelem a navrhovaným blokem domů. 

Administrativní budova má i komplikovaný půdorys, konstrukční řešení - které muselo počítat s překlenutím rampy do garáží. Po mnoha a mnoha variantách půdorysů se podařilo najít ekonomicky přijatelou a srozumitelnou půdorysnou skladbu. Výraz domu je prostý, administrativa mezi administrativami, jenže komplikovaný půdorys i urbanistické souvislosti z této jednoduchosti dělají něco úplně jiného.

Radka Smičková Bytový dům







z hodnocení:
Bytové domy jsou na severu bloků všechny řešeny v podstatě jako bariérové - pokud možno odvrácené od ulice a soustředěné do vnitrobloku. Vnitrobloky jsou i proto otevřené, prostorné, se stromy. Toto řešen vychází z úvahy, že Strojnická ulice bude i nadále dopravně dost zatížena. Během práce jsme ale dospěli k závěru - spolu s dopraváky - že by tato ulice mohla být daleko klidnější (viz systémové kroky výše). Naštěstí tato omezení u navrhovaných bytových domů neomezují kvalitu dispozic, nebo jejich užitné hodnoty.

Jednoduchý, obyčejný dům - tedy v tom nejlepším způsobu vyjádření jednoduchý a obyčejný dům. Žádné zbytečné předstírání a exhibice. Dům akorát tak veliký a akorát takovou reminiscencí na staré pavlačáky. Dům u kterého je ale daleko větší důraz při vnímání kladen na jednoduchý, systematicky opakovatelný detail. Těším se tu na bakalářu - na ověřování, jestli zrovna tato hloubka ostění, jestli zrovna tato šíře a materiál rámu oken, jestli zrovna tkto vysunout oplechování, jestli tvrdá omítka v kontaktu s chodníkem má mít barvu jako zbytek fasády, nebo jen o malilinko tmavší....




Tereza Houdková Administrativní budova






Z hodnocení:
Další jedinečné míso v bloku. Navrhovaná budova uzavírá malé náměstíčko, které v struktuře veřejných prostor na Letné vnímáme jako velmi důležité. Určitě - Letenské náměstí nahoře je "obsazenou" supermarketem - ale ten tam nemusí být navždy. Pokud by se tedy Letenské náměstí uvolnilo, trojzubec ulic by na své severní straně měl "na tom správném místě" oživení. I proto je dům koncipován jako průčelí do významného společenského prostoru (skvěle to je vidět na modelu, kde nápis "Božkov" dokonale odpovídá určité civilnosti celkového záměru. 
Celý objekt je administrativní, parter je pronajímatelný, ale hlavně patro "piano nobile" je využitelné pro veřejnost - kavárna - taneční sál. Letná má spoustu kaváren, hospůdek, restaurací, ale co jí chybí je "velkoměstská kavárna" - něco jako Louvre na Národní. Tady u sevřeného troúůhelníkového náměstí, přes které bude i do budoucna procházet páteřní doprava územím, a které je navíc "navěšeno" na základní východozápadní "městskou osu" Prahy - (podle Metropolitního plánu) se umístění kavárny srovnatelné s meziválečným Arcem (oblíbená kavárna F.Kafky a M.Broda) u nejrušnějšího dopravního uzlu v centru metropole, jeví jako v pořádku   

Vyjadřovací prostředky jsou "klasičtější" Nabádal jsem ke studiu klasické Sorely, která přes svůj diktát využívala (v lepších případech) to nejlepší z architektonických principů tvorby jak staveb, tak veřejného prostoru. Určitě je to tím, že architekti si v té době ještě "pamatovali" na modernu, na funkcionalismus i na stavby realizované ve dvacátých a třicátých letech ale ještě radikálněji zahleděné do minulosti (pokud jde o minulost, nacistickou mezihru s jejím ještě radikálnějším pohledem do minulosti - i když inspirativní z hlediska šíře uchopení, ne výsledků - bych raději ponechal stranou). Uváděl jsem sice příklady mimopražské, ale v Praze si minimálně stojí za to pozorně projít Revoluční ulici, od náměstí republiky k vodě. Na jedné straně různé reminiscence, a na straně druhé doslova klasicistní, lehce vystavěné město - tedy žádná "okna bloudící po fasádě".

Pohledy do interiéru byly zpracován poněkud schematicky a jakoby na zásah architekta ještě čekaly. Jak vypadaly noblesní meziválečné kavárny? jaký náboj by mělo mít Letenské centrum pro pozdně večerní život, kam by se měl dres kód mít značku black tie (klidně s dřevorubeckou kostkovanou šerpou, motýlkem  - když už vousy musí sahat nejlépe  k prvnímu knoflíku saka).


Jan Doušek Radnice Prahy 7







Z hodnocení:
Koncept na nejvýznamnější místo bloku  Radnice je tu zcela adekvátní (i když z hlediska velikosti neodpovídá plošným požadavků) - přiléhá k jednomu ze společensky nejfrekventovanějším prostorům Prahy 7. Ulici Dukelských hrdinů chápeme i do budoucna jako jakýsi společenský bulvár (po vyřešení vztahů s Veletržním paláce, vyřešení dopravy, atd...) a vstup do ní z náměstí koncipovaného okolo Parkhotelu se zdá být adekvátní. Pro radnici je tu ale důležitý uvážlivý urbanistický koncept bloku, který těsně navazuje na Parkhotel. Během práce na zadání jsem studenty nabádal ať se nebojí parter domů přiléhajících k Parkhotelu ještě velkoryseji otevřít do vnitrobloku - Parkhotel "svázat"do urbánních souvislostí v rovině korunních říms a naopak uvolnit ho v parteru - umožnit pozvolné přechody (možná ale že tento koncept bude ještě hlouběji prověřen v právě zpracovávaném diplomním zadání řešícím v tomto místě rozšíření Národní galerie).

Vlastní návrh domu je jednoduchý, lapidární. Jen pevností a strohostí se tento dům vymaňuje svou funkcí s klasického bloku s byty a komerčními administrativními objekty. V tom je asi největší síla této radnice - je pro ni daleko důležitější najít dobré místo - zhodnocení urbánních souvislostí a veřejných prostor, než nákladně tuto společenskou funkci řešit na vlastní náklady. Možná je al tento dům v parteru ale zavřen příliš a ono výše zmíněné velkorysejší propojení prostoru okolo Parkhotelu s vnitroblokem jehož je radnice součástí by řešení prospělo. 

Mohutný cihelný roh instituce jemně napovídá na protilehlou estetickou jemnost činžáku z třicátých let.  Když pak nad rovinou korunní římsy i tento oblý roh uskočí, jakoby dům říkal - i když jsem radnicí a spravuji vás tu všechny a z mého područí se jen velmi těžko vymaníte, i já musím ctít obecná pravidla slušnosti a nemůžu si moc vyskakovat.

Jako u všech projektů i tady jsme při konzultacích kladli velký důraz na dobré a přehledné strukturní řešení dispozic ve vazbě na společné parkovací prostory pod domem. Co by ale i u tohoto projektu mohlo být přínosem je vydefinovat ještě konkrétnější, ještě specifičtější charakter, chuť, interiéru - abychom neměli pocit, že jsme v nějaké řadové administrativě, ani že jsme v nějakém superdesignově utvářeném interiéru, prostě aby se ta péče a starostlivost, kterou o dění ve své čtvrti projevuje nyní vedení radnice (a občané Prahy 7 o sou radnici a věci obecné) projevila i v interiéru.  



Závěrem:
Bylo skvělé vyzkoušet si, že město je možno realizovat i jiným způsobem než monofunkčními  koncepty a realizacemi. V průběhu práce jsme měli možnost vyslechnout i zástupce developera  - společnosti Lordship. Jakým způsobem se architekti mohou podílet na kvalitě vystavěného prostředí? minimálně tím, že se nebudou podílet na projektech a konceptech, které nejsou jim nepřipadají kvalitní. a smysluplnné 



z ostatních studentských projektů:
vesnice - Petrovice u Sedlčan:
http://stempelbenes.blogspot.cz/search/label/Letn%C3%AD%20semestr%20%202015
město, kde Národní obrození ještě neskončilo - Litomyšl:
http://olovenydusan.cz/2014/index.php?p=ateliery&i=stempel













5 komentářů:

  1. Holešovický trojúhelník
    semestrální projekt - atelier Stempel Beneš

    -Cílem zadání bylo předvést alternativu k plánované monoblokové zástavbě parcely, a to formou jednotlivých staveb ve strukturovaných městských blocích, navazující na blokovou zástavbu Letné z 19. a 20. století. Taková informace by měla být jasně a srozumitelně předvedena na úvodním společném banneru.
    Projektům chybí jednoduchá orientace - výrazné označení, číslování nebo pojmenování podle použitých kartónů na modelu. Hra s grafikou kartónových krabic mohla být dotažená, takhle zůstala jen vtipem.
    Úplně chybí rozvinuté pohledy na celou uliční frontu, což nemohl být technický problém.

    -Všeobecně málo prodané je zobrazení domů na vizualizacích. Pokud navrhuju část města z jednotlivých domů, měl bych umět záměr správně odprezentovat. Vizualizace interierů tu podle mě nemají co dělat, pokud nenesou důležitou výpověď pro celek.

    -Myslím, že celku chybí přesvědčivost. Nezasvěcenému divákovi není jasné, proč jste postupovali právě tímhle způsobem (alternativa k monobloku, živé město s živou městskou třídou namísto automobilového průtahu). Architekti, kteří uvažují podobným způsobem, si to domyslí, ale to nestačí. Nejsou jasné důvody výškové regulace (prvorepublikové domy v okolí jsou až osmipodlažní), která má zásadní vliv na proporci domů. Chybí srovnání užitných ploch s Lordshipem a hrubá ekonomika developementu.

    -Podle mě dopadla nejzajímavěji část okolo policejního prezidia. V nejsložitějších podmínkách vznikly nejzajímavější baráky a opravdu pěkná pasáž. Velmi pěkné je rozšíření konce ulice Franiška Křížka, tady vzniknul taky povedený dům.

    -Radnice by se neměla nazývat radnicí: jednak je pro Prahu 7 malá, jednak se jako radnice netváří. Je to taková solidní rohová administračka, spíše nenápadná než dominantní.

    -Parcelace Tančírny: úplně mi ta široká lichoběžníková parcela nesedí. Ikdyž na plachtě vypadá průčelí trochu líp než v modelu, nejsem si jistý jestli je tady blok strukturovaný správně. Možná by pomohly dva nárožní domy? Nebo jeden s jiným řešením? Nebo jiná výška římsy? Nebo úplně jinak řešený tvar náměstí?

    -Městský prostor Veletržní ulice je jen naznačený, to je velká škoda. Veletržní byla založena jako městská třída. Rozšířili jste uliční profil, navrhli stromořadí a uliční parter, ale v perspektivách stromy chybí, zato se tu objevují parkující auta. Divák nemá šanci proměnu ulice poznat. Není řešeno trojůhelníkové náměstí. Samoúčelné terasy před Parkhotelem si také žádají změnu. Možná by měl mít projekt příště jednoho koordinátora, který se stará o všechny společné věci a zároveň řeší městský prostor? U akademické úlohy důraz na podobu veřejného prostoru zvlášť chybí.

    -Souběžná pasáž s Veletržní ulicí - nerozumím co má lidem přinést? Klidové atrium? Větší obchodní plochy? Poněkud komplikovaná poloha začátku městské třídy za Veletržákem a Parkhotelem je paralelní pasáží spíše energeticky oslabená než podpořená. Pasáž by měla smysl, pokud by obsahovala silný magnet pro lidi. Mohla by fungovat třeba jako Platýz na Národní, pokud by se použil celý vnitroblok. Ale co s polovinou? Bude parter dostatečně přitažlivý? Obchodně úspěšný? Je správné tahat lidi z ulice do vnitrobloku?
    Jením z argumentů Lordshipu je, že na Letné není kde nakupovat (Billa na Letenském náměstí, malá sámoška ma Strossmayeráku, Albert níže na Veletržní). Proč projekt neobsahuje větší prodejní plochu malého supermarketu, integrovanou do klasické městské struktury?

    -Jednotlivé návrhy nechci hodnotit, na to jsem je dost nestudoval. Celkový dojem jsem se snažil popsat: velmi příjemný pocit z pasáže kolem policajtů, příjemně provedená Strojnická, málo prodaný veřejný prostor Veletržní ulice, městské návaznosti a vysvělení záměru.

    - Neberte prosím poznámky jako kritiku, ale jako otázky, které mě nad projektem napadaly. Hodně by mě zajímalo, co si ze semestrálního projektu odnesli studenti? Postupovali by v reálném případě stejně, nebo podobně, nebo jinak? Co by na postupu po této zkušenosti změnili?

    v Praze 29.2.2016
    Martin Kloda

    OdpovědětVymazat
  2. komentář:
    V podstatě jakékoli smysluplné vyjádření k projektu bývá pro studenty přínosem. I proto jsem k projektu na vesnici do Petrovic dal komentář jak vesnici ze studentských projektů čte současný špičkový manažer.
    Při hodnocení studentských prací přichází na přetřes především zadání. Každý z kolegů má na zadanou problematiku již svůj vyhraněný a specifický názor, který když v projektu není rozvíjen, je to špatně. Studenti si ale z reality většinou vezmou jen určitý výsek, který kultivují – za přispění pedagogů. Co vždy pokládáme za nejdůležitější je postupné rozvíjení zájmů a snah studenta (asi bych tu ještě měl podrobněji doplnit, jak že ti vlastně v ateliéru děláme).
    Když jsme na oponenturách měli Josefa Pleskota – téma bylo rezidence na Hanspaulce – nejprve si udělal na problematiku svůj vlastní vyhraněný názor, a pak hledal do jaké míry ho který studentský projekt naplnil – místo obráceného (a dle nás správného přístupu),kdy nás především zajímá co student projektem , skicou, odkazem chce říci a odtud pak ke konkrétnímu projektu přistupovat. Je to metoda mapující a systematicky rozšiřující mentální horizont od myšlenek a „věcí“, které jsou známé a zažité.
    V případě Letenského trojúhelníku bylo zadáním do konkrétní uliční čáry a korunní římsy vtěsnat návrhy. Tématem nebylo hladat a oveřovat co by jaká výška korunní římsy v území s blokem dokázala vykonat. Je ale důležité vědět jakým způsobem se na blokovou zástavbu díváme – nejprve vnímáme právě její hřmotnost, zasazení do kontextu a vůbec měřítko a až pak – pokud vůbec – se dostáváme k jednotlivým objemům a detailům. Při vnímání je postup jednoznačný – od celku k částem.

    OB.

    OdpovědětVymazat
  3. Pane architekte,

    Děkuji za Váš dotaz. Omlouvám se, že reaguji až nyní, byl jsem na dovolené mimo republiku.

    Budu upřímný, z časových důvodů jsem bojoval s myšlenkou Vám napsat, že děkujeme za přeposlání prezentace s tím, že se zdržíme komentáře k tomuto idealistickému návrhu. Na druhou stranu však chápu, že zpětná vazba je pro Vás a pro studenty důležitá, takže asi takto. Celý blog jsem si neprohlížel do detailu, ale na první pohled je koncept skutečně pragmatický a zaplňuje svým způsobem nevyužitý prostor Holešovic. Zároveň z něho však nijak výrazně nevybočuje. Je tam několik velice pěkných nápadů na bytové a administrativní domy, které nepochybně naplňují zadání této práce, což však vede k zamyšlení nad zadáním samotným. Vymezení práce jako takové se výrazně odchyluje od podmínek udaných pro lokalitu Holešovického trojúhelníku ze strany vlastníka pozemku (obchodně-administrativní centrum). Dalším zásadním rozdílem oproti realitě je fakt, že území řešené návrhy studentů na straně u Parkhotelu pracuje s pozemky, které ani městská část a tedy ani současný investor k dispozici nemá.

    Zadruhé se domnívám, že ani inspirace souborem staveb ABC není zaručeným receptem na úspěch. To je vidět nejlépe, když se touto lokalitou projdeme. Parter těchto jistě zajímavě řešených administrativních budov vnáší do přilehlých ulic život jen s velkou námahou. Aktivní parter vlastně nalézáme jen ve fragmentu celého souboru, a to v blízkosti vchodu do obchodního centra Nový Smíchov. Toto centrum, mimochodem z rýsovacího prkna stejného studia jako soubor staveb ABC, lze patrně rovněž označit výrazem "megamarket". Nelze však opominout, že je hlavním zdrojem oživení celé této lokality.

    Abych pravdu řekl, spíše jsem doufal, že uvidíme originální koncepty na řešení území městské části jako celku, speciálně od těchto mladých architektů, nepoznamenaných praktickou realitou dnešní doby, kterými bychom se třeba mohli inspirovat. Bohužel koncept je příliš ovlivněný návrhem pana Zimy anebo je to dané zadáním.

    OdpovědětVymazat
  4. Další věc je legislativa, se kterou by se studenti měli začít včas seznamovat. Jedná se především o tvar budov odvislý od osvětlení a oslunění stávající zástavby, reflektování limitů hluku, emisí pro bytovou zástavbu - bytové jednotky ve Strojnické?, respektování vlastnických vztahů a další. Možná zde byla snaha vytvořit modelovou situaci o kterou se nyní snaží nový územní plán, tj. dát do území jasné a prostorové a výškové limity. My však musíme dodržovat současná výše uvedená omezení a stovky dalších, která byla vyslovena během celého povolovacího procesu. Toto jsem několikrát zdůraznil na naší společné schůzce. Situaci zde mimochodem krásně definovala minulý týden v rozhovoru paní architektka Eva Jiřičná slovy „V Česku se nemůžete radovat, ani když už máte ke stavbě všechna povolení“

    K samotnému návrhu bych ještě doplnil , návrh garáží reflektuje fakt, že celek je rozbitý na několik samostatných budov. Pro investora celku je však velice neekonomicky řešený.
    Jinak jak už jsem zmínil, většina návrhů jednotlivých budov je velmi pěkných. Nejvíce se mi líbí administrativa Adama Homoly, který se musel vypořádat se stísněným prostorem nad prezídiem. Přesný opak je ovšem návrh budovy v ulici U Studánky, kde místo jako stvořené pro pěknou dominantu je vyplněno standardní zástavbou.

    Moje message je, že by studenti měli dostat více prostoru k řešení větších celků. Měli by však být zároveň seznámeni se zásadními omezeními, které území má. Vypořádat se s nimi je ta hlavní výzva. Fandím školám a pedagogům, kteří se studenty řeší konkrétní problémy. Domnívám se však, že v tomto případě, kdy je na řešené území vydané pravomocné územní rozhodnutí (dokonce i pravomocné stavební povolení), nebyly čas a energie studentů a pedagogů využity efektivně a je škoda, že zadání nesměřovalo na rozvojová území, ve kterých obec i další referenční skupiny a jednotlivci potřebují ujasnit regulace před tím, než developer začne vynakládat nemalé finanční prostředky na akvizici pozemků a projektovou přípravu jeho záměru.

    Přeji zdar ve Vaší další práci a jsem pozdravem

    Richard Kohout
    SENIOR PROJECT MANAGER
    LORDSHIP a.s.
    V Jámě 1, 110 00 Praha 1
    T: +420 257 530 071
    richard.kohout@lordship.eu
    www.lordship.eu

    OdpovědětVymazat
  5. Moc se mna to necítím kompetentní - mám teď pres s těmi zákony. Není to
    pro mne práce, hrabat se v paragrafech je rumařina, ale musím to udělat
    - teď je na to čas - kolem toho referenda je obdobná problematika t.j.
    omezování práv veřejnosti v rozporu s mezinárodními úmluvami, které jsme
    přijali, lépe k uplatnění. I když, všechno je ve stínu uprchlické krize.-

    K tomu trojúhelníku - krásná úloha. Myslím, že základní přístup je
    dobrý. Co mě tak napadá - ty příčné uličky jsou výborné - i to zalomení
    za parkhotelem. Jen se mi zdá to přiškrcení moc velké - i když oceňuji
    intimnější dimenze ve srovnání s Dukelských hrdinů a Strojní - při výšce
    zástavby a při sbíhavých stranách uličky by nemusel vzniknout přívětivý
    prostor. Další věc - velké parcely domů po svahu vytvářejí mrtvý parter,
    kolem kterého se špatně chodí. Pokud chceme vrátit do ulic život - a to
    je velmi žádoucí - měly by být partery živé průběžně - je otrava chodit
    kolem nízkých vjezdů a oken provozních místností. Asi by se široký dům
    ve svahu měl uvnitř výškově rozdělit, aby parter neztrácel na významu.
    Výška parteru je v uliční zástavbě zde citlivá věc - určuje do značné
    míry měřítko domu, architektura jednotlivých domů v blokové zástavbě s
    tím vyšším parterem počítá.Co se té výšky zástavby týče - podle mne je
    na své limitě - už teď se ten Parkhotel trochu dusí. Ne že by to bylo
    veledílo, ale jestliže stavba projevuje dominantní ambice a okolní
    zástavba je omezuje, vzniká rozpačitý pocit, určitý neklid. Tady něco
    nevyšlo nebo tak nějak. Já bych spíš cítila za tím parkhotelem víc
    vzduchu - odstup, možná trochu zeleně - je to přece jen něco jiného než
    ty domy v bloku.
    K té věži na paláci Euro - zabývala jsem se s ní v tom článku Proč
    lidé protestují.. - dolní část Václaváku je hlučný bulvár - městská
    třída, pro kterou jsou akcenty siluety žádoucí. Vyrovnané římsy mají
    spojky (Dlážděná a pod.) - Horní část je jiná záležitost - tak je klidná
    silueta dobrá pro dominantní roli Muzea. To je vůbec geniální Hlávkův
    počin, že jezdecké sousoší prosadil do prostoru před Muzeum. Schulz ho
    měl na rampě. Takhle ten bulvár končí někde v rovině Opletalovy a
    ukončuje ho klidný kultovní prostor (zatracená magistrála) pod Muzeem -
    tak z té nudle vzniklo náměstí sjednocené napětím mezi dvěma odlišnými
    prostory. Jinak by to byl dlouhý bulvár celkem nahodile přehrazený
    Muzeem. Takže já bych ten Parkhotel víc neomezovala - spíš bych se
    věnovala styku nové zástavby s jeho vertikálou - aby to nebylo zcela
    nahodilé setkání dvou cizích elementů.

    Nevím, jestli Vám je to k něčemu - považujte to za rozhovor s jinou
    generací. V příloze posílám ještě článek k návrhu Evy Jiřičné na
    předmostí Štefánikova -Švermova mostu.

    Srdečně zdraví
    Marie Švábová.

    OdpovědětVymazat