neděle 24. ledna 2016

Karel Kosík

Drobnost od Karla Kosíka:


2. 2 Kosíkovo pojetí krize moderní architektury – kritika adorace dopravy a ztráty „vznešeného“[1]
Významný český angažovaný intelektuál, aktér událostí „pražského jara“ Karel Kosík,[2] se na sklonku svého života radikálním způsobem pouští do kritiky společnosti prostřednictvím architektury – to samo o sobě je hodno pozornosti. Aby se vyhnul námitkám proti své potenciální nekompetentnosti (jeho kritika je vedena z  filozofických pozic), poukáže na svou metodu: „architektura … re-produkuje předpoklady své vlastní činnosti, o jejichž činnosti nemá většinou ani tušení a pro něž nemá ani porozumění“. Architektura nevidí na kořeny, které ji zakládají, na rámec, ve kterém se pohybuje a který předdefinuje její výsledky. Zde tedy nastupuje filozofie, aby mohla naznačit širší souvislosti.
Ale od teorie podle Karla Kosíka nemůžeme očekávat technické a technologické nástroje „jak“ projektovat. Teorie uchopuje architekturu jako v dějinách prohlubované rozvrhování skutečnosti.[3] Pro současnost navíc s akcentovám správné „metody“. Descartes ve své Rozpravě o metodě[4] uvádí způsob (při hledání pevných základů veškerého pravdivého vědění), jak překonat roztříštěnost, nahodilost, nepravidelnost, chaotičnost, nevyrovnanost – jak dosáhnout „uspořádanosti a řádu“. Řešení nalézá v metodě,[5], [6] metoda se stává nadvládou nad objektem zkoumání.
„Skrytého pána moderní doby“ vidí Kosík v nepřetržitosti a všudypřítomnosti provozu – petrifikaci a zbožštění jednoho jeho momentu – transportu. Architekti na tento stav reagovali prohlášeními, jakým je Athénská charta z roku 1933, kde městu přisuzují čtyři elementární funkce (bydlení, práce, rekreace, doprava) a jednotlivým funkcím přináleží přesně definované kompetence.    
V čem spočívá krize petrifikovaná do architektury? Jak je možné, že úžasná racionalita Řeků v moderní době, počínaje osvícenstvím, hypertrofovala do doslova obludných rozměrů a člověk je redukován na číslo? táže se Karel Kosík. Autor klade otázku, zda krize města nespočívá především v tom, že se z něho vytrácí poetické. Tedy krásné, intimní, vznešené,[7] důvěrné.[8]
Zda si vůbec dnešní moderní doba zachovala smysl pro „vznešené“, „monumentální“, je jednou ze základních otázek současnosti. Autor dokládá, že dnes se ze vznešenosti stává kolosálnost, povznesenost a zpupnost. Nejdůležitější je požadavek „mít se dobře“ (tento požadavek od počátku devadesátých let v českém prostředí nabývá specifických rozměrů). Na poli architektury mluvíme o grandióznosti, impozantnosti, kolosálnosti, mohutnosti. Člověk si však pouze náhražkovitě sugeruje své nade vším nadřazené místo. Krása se mění na pohlednost a líbivost, vznešené na impozantní, intimita věcí je vystřídána agresivitou.
Především – architektura je pro Kosíka jako filozofa, který se zamýšlí nad architekturou a společností, oblastí, ze které je možno vyčíst, čím naše epocha vlastně je: Každá doba staví města i domy ke své podobě: proto výsledky jejího stavitelství... se stávají nejen viditelným vtělením tohoto obrazu, ale také zrcadlem, v němž každá epocha lidí nahlíží sama sebe, s tím důležitým dodatkem ovšem, že se některé epochy v tomto zrcadle nepoznávají nebo odmítají brát na vědomí svoji skutečnou podobu... ve své moderní podobě je město daleko spíše vnímatelným, tj. viditelným, slyšitelným a pociťovatelným projevem podstaty moderní doby, tj. doby, která ztratila architektoniku nebo se jí vzdala a nahradila ji něčím jiným, tj. fungujícím systémem... Architektonika sjednocuje vznešené, patetické, monumenátlní s běžným, triviálním, banálním, a v tomto sjednocení dovoluje a umožňuje také triviálnímu, aby se mohlo chlubit svou poetičností. Jestliže však vznešené zmizí a je nahrazeno racionalistko-technickou impozantností, mění se trivialita a banalita na vulgární nevkus, a architektonika se hroutí.“[9]






[1] Kosík specifickým způsobem propojuje výsledky moderní architektury a „krize architektury“ s fundamentálně filozoficky založenou kritikou. Jeho vliv je sice nesrovnatelně menší než obdobně – rovněž nezávisle marxisticky – orientovaného Manfreda Tafuriho, jehož mezinárodní ohlas je nezanedbatelný, přesto Kosík svými přednáškami vyvolal pozornost zejména ve Francii.     
[2] PhDr. Karel Kosík, DrSc. (1926−2003) byl český filozof, ale také historik a sociolog. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního, která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal respektovaným intelektuálem (zmiňoval ji prý i někdejší prezident USA R. Reagan při návštěvě Prahy).
[3] „Antika zakládala města a měla architekturu, protože samo rozvržení skutečnosti bylo architektonické. V moderní době se architektura mění na inženýrsko-technické stavebnictví, protože základní rozvržení doby je – antiarchitektonické“. Kosík, K. Předpotopní úvahy. Praha: Torst, 1997, s 54.
[4] Decartes, R.: Rozprava o metodě. Praha: Svoboda, 1992.
[5] Nietzche v publikaci Der Wille zur Macht v osmdesátých letech devatenáctého století komentuje výsledky: „… věda se stala provozem a není již moudrostí, jak ji ještě chápali renesanční myslitelé… moderní doba není charakterizována triumfem vědy, nýbrž metody nad vědou.“      
[6] Umělecké podobenství vítězství metody zpracoval – podle Kosíka – i J. W. Goethe ve svém Faustovi.
[7] Kosík odkazuje mimo jiné na rozdíl mezi krásným a vznešeným obsažený v práci E. Burkeho (již z roku 1756), kde klade tyto dva pojmy přímo proti sobě: „Vznešenost je moc, která člověka povznáší nikoli do neskutečna a do oblasti plané fantazie, ale je produktivní zakladatelskou úctou, která činí svět obyvatelným a chrání ho před pádem do přízemnosti.“      
[8] „V uspěchaném transportu a návalu věcí a lidí ztrácí město blízkost a důvěrnost, jeho atmosféru čím dál více určuje odcizenost a lhostejnost bez kouzla a tajemnosti.“ Kosík, K. Předpotopní úvahy. Praha: Torst, 1997, s. 64.        
[9] Kosík, K. Předpotopní úvahy. Praha: TORST, 1997, s. 77–78.

středa 20. ledna 2016

Letenský trojúhelník - zimní semestr 2015

Finální prezentace


zadání:
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/06/zadani-zimni-semestr-2015.html
analýzy:

Pohledy na celkový model. Při koncipování jsme vycházeli z práce Járy Zimy atelieru D3A. Důležité pro studenty bylo propojení ulicí prostředkem řešeného území. Mohlo by tak ve spodní části Letné vzniknout propojení "od hřbitova ke hřbitovu", což jako připomenutí v dnešní době zatlačování smrti někam hluboko do podvědomí a navíc na Letné - tom "slunném kopci nad Prahou" není vůbec nezajímavé. 

Zadáním bylo vypořádání se s městským blokem s inspirací řešením souboru staveb ABC na Smíchově od D.A.studia. Jak toto řešení tak celý Generel Vltavy jsem na tomto Blogu už zveřejnil. Vychází z postmoderního uvažování osmdesátých let - snad nejvíce zpopularizované prací Leona Kriera. V českém prostředí známého prací Architektura-volba nebo osud. Nadčasový je tento přístup zejména z toho důvodu, že je to jeden z nejpragmatičtějších způsobů jak je možné město zahušťovat. 

první prezentace:
http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/11/mestsky-blok-prezentace-7112015-v.html
prezentace developera
http://stempelbenes.blogspot.cz/2016/01/hny-2016.html

Do jaké míry je tento způsob práce s městem reálný? Když Roman Koucký  na počátku devadesátých let dělal územní plán Ústí nad Labem (postupně velice zdárně naplňovaný), tak údajně první věc, která šla stranou byla parcelace - tedy velikost jednotlivých domů. 

Záleží tedy do značné míry na kultivovanosti a aspiracích jednotlivých konkrétních developerů. Jak jsem již několikrát poukazoval v případě smíchovského souboru staveb ABC je to ale možné - navíc to může být pro investory výhodné i ekonomicky. Architekti a developeři se ale chtějí prezentovat. Na developerskou soutěž jsme poukázali jinde. Stručně řečeno - s nastupující tzv.novou modernou od konce osmdesátých let dochází k nové fázi soutěže soukromého kapitálu a korporací - viz např. Barcelona, nebo Londýn (a vlastně i Moskva) - tento kapitál razantně vstupující do měst se chce adekvátním způsobem prezentovat. Mluvíme o militantním výškovém stavění. Tyto tendence se projevují i v tzv.. normálním stavění - záleží pak na síle komunity, místa, oblasti jak se mu podaří své zájmy a aspirace převést do regulativů, nebo požadavků na území. Pro developera je to pak jednodušší - ví jak se v konkrétním území chovat (ideálně ještě před tím, než si pozemek koupí).  



Je tedy tento způsob uvažování v Praze na "pořadu dne"? Pokouší se o to dnes zejména připravovaný Metropolitní plán.  (náš příspěvek na toto téma zde: http://stempelbenes.blogspot.cz/2015/07/metropolitni-plan.html )


Náměstí okolo Parkhotelu - tento prostor jsme řešili v návaznosti na třídu Dukelských hrdinů - velkoměstskou třídu. 



Doprava? Po zprovoznění Blanky došlo k úbytku počtu aut ve Veletržní daleko spíš redukcí počtu jízdních pruhů, než že by se tam autům nechtělo... V konceptu dopravy se jako nejživotuschopnější jeví vedení páteřní dopravy v Bubenské a Veletržní. Uvolnila by se tak Strojnická a Dukelských hrdinů. Obě dvě by šlo řešit obdobně jako Milady Horákové - tam je zakázaný vjezd z konců, ale z libovolné jiné ulice se  vjet dá. Není  možno ji tedy použít jako průjezd. Zklidněním Dukelských hrdinů, rozšířením chodníků, doplněním zeleně, otevřením prostoru před Veletržním palácem se otevírá prostor pro smysluplné řešení jednotlivých částí veřejných prostor.

Abychom byli v rámci naší akademické práce důslední měli bychom ale (pokud zde uvažujeme se zrušením Billy na Letenském náměstí) do námi koncipovaného celku začlenit tzv.supermarket potravin - tedy ne "megamarket" jak má v projektu na toto místo současný developer, ale něco úměrného povaze a charakteru čtvrti, něco adekvátního i velikostí. Možná ideálně přístupného z ulice Fr.Křížka - ta by pak - s kulturním těžištěm v biu Oko mohla získat pro tuto čtvrť další smysluplný akcent.)



Zadáním bylo ctít uliční čáru a korunní římsu Dokázali bychom si ale určitě představit její zvýšení. Můžeme odkázat na Palác Euro na Václavském náměstí, kde je "moderní věž", která nepobuřuje ani památkáře. Vyhmátnout ale v rámci Letenského trojúhelníku "místa" která by si to zasluhovala je trochu jiná úloha, a to si necháváme napříště - v tomto semestru se Letenským trojúhelníkem opět zabýváme.


Základní schéma využití bloku - na rohu nad parkhotelem je Radnice Prahy 7,(koncept vznikl ještě před koupí objektu dole v Holešovicích)  zbytek jsou administrativní a obytné objekty: 




Půdorys parteru - vstupy do bytových i administrativních domů, služby, kavárna, restaurace, otevřený vnitroblok. Vjezd do podzemního parkingu je zespodu od Parkhotelu.





Na začátku několik celkových vizualizací vyjadřujících celkovou atmosféru. 





Krystýna Hanušová Bytový Dům










z hodnocení:
 Jednoduchý bytový dům trochu se odvracející od severní Strojnické ulice, plně otevřený obytnými místnostmi  na jih do vnitrobloku. Do ulice umístěn volně využívatelný parter - komerční, pronajímatelný, nebo jako klubové prostory občanských sdružení. I na tomto projektu je jednoznačně patrná výhoda přijatelné velikosti domu nakombinovaná se standardním typologickým a materiálovým řešením. Z hlediska výrazu si dům nevypůjčuje historické styly minulosti. I když chápeme, že klasicismus v poslední u nás použité verzi z padesátých let je vždy velmi lákavé řešení. Najít specifický a silný výraz domu za použití současných technologií odpovídající  typologii, funkci, požadované atmosféře bývá obtížnější. Vždy bychom byli rádi, aby dům byl sice nenápadný, ale jednoduše a jasně rozpoznatelný a zapamatovatelný. Možná jsou tmavé rámy oken při pohledu z interiéru u bytů příliš tvrdé - v jakém interiéru byte si přála bydlet?

Karel Goláň  Bytový dům










z hodnocení:
Koncept, jehož závěr zcela neodpovídá průběhu práce v semestru. Výsledek je až tak neutrální, jakoby na tom místě dům skoro ani nebyl - vše nasvědčovalo tomu, že dům bude  různorodou materiálovou skladbou reflektující velikosti a standardy bytů, které obsahuje.  

Marek Schneider Administrativní budova









z hodnocení:
Typ administrativní budovy, který si na místě dokážeme představit asi bez problémů. Možná pro Letnou až příliš strohá a tvrdá. Záleželo by pak především na konkrétním materiálovém zpracování. Administrativní budova je v rostlé struktuře Letné vlastně cizorodý prvek. Čistě administrativní objekt je tu vyjímkou Pokud by tu takové monofunkční objekty byly, patrně by se dost podstatně proměnil i způsob života na Letné. Pokud je na ní život - právě díky převažujícímu bydlení velmi klidný a vytváří její neopakovatelnou atmosféru, stálo by za to udlat podrobnější analýzu, jak by se Letná změnila. Větší "živost" nemusí být vždy ku prospěchu věci. Jako příklad můžeme uvést pražskou náplavku, kde s jistou nadsázkou můžeme říci, že všichni, kdo tam procházeli se znali. Dnes je to jistě velmi dobře fungující velkoměstský prostor, ale značná část její poezie vzala za své (nejde o to ani tady ani tam tyto společenské aktivity omezovat, jen problematiku vnímat v daleko širším kontextu). 


Adam Homola Administrativní budova









z hodnocení:
Druhý z nejkomplikovanějších domů v bloku. Kontroverzní by tu jistě byla malá vzdálenost od parteru Parkhotelu. Přesto tu vzniká půvabné místo a průchod, který ve vazbě na Parkhotel a Policejní prezidium má svou specifickou atmosféru s překvapivým pláckem s malou vodní plochou. Nárožní část domu jde do výšky - je to skoro až věž, vymezující v rovině korunních říms plochu náměstí, kterému vévodí Parkhotel. Opět- parter je pronajímatelný - v tomto případě je z něj přístupný i vnitroblok. Nejen věž, dům se v této komplikované situaci skládá vlastně z několika hmot, které do jisté míry odpovídají i jeho vnitřnímu uspořádání.

Tomáš Fiala Bytový dům






z hodnocení: 
Příjemná bytovka parafrázující současnými materiály členění, měřítko i výraz okolních modernistických domů. 

Michaela Křižáková Administrativa s knihovnou v přízemí a patře






z hodnocení:
Dům se sympatickým mixem funkcí. Ulice Fr.Křížka procházející "od hřbitova ke hřbitovu" je zároveň především funkcionalistickým blokem s biem Oko ve struktuře Letné tou z nejoblíbenějších. Městská knihovna na rohu by k tomu mohla přispět. Určitě - pro děti by mohlo být nepříjemné přecházet rušnou komunikaci, kompenzací by tu ale mohlo být otevření knihovny do klidného vnitrobloku, stejně jako zklidnění konce ulice Fr.Křížka. To jsou asi největší klady, které pak "utáhnou" celé nároží, celý výraz domu a jeho význam ve struktuře města.

Vlastní dům je úměrný místu (jeho výraz obzvlášť v poslední fázi před odevzdáním prodělal bouřlivý vývoj a ověřování). 

Kája Pettíková Administrativní budova







z hodnocení:
Mezi všemi administrativními objekty, které jsou tu předvedeny je tento asi ten úplně nejjednodušší. Žádné nároží, žádné nepravé úhly, žádné komplikace s dopravou - tedy snad jen (a možná i podstatné) komplikace způsobené výraznou svažitostí terénu podél ulice Veletržní.

Dům se ale nepokouší nad svou nekomplikovaností lámat hůl a naopak si ji plně užívá. Přízemní kavárna je otočena jak do rušné ulice, tak do klidného vnitrobloku - může se tedy stát jedním z vůbec společensky nejdůležitějších míst celého bloku. 

Dispoziční skladba je jasné a jednoduchá (Jano by ani žádné jiné řešení - a nejen u tohoto domu - nepustil). Fasáda se pak pokouší rozehrávat velice jemné hry - striktnost průčelí je tam na druhý pohled jen velice mírně narušena a jen tak, abychom si uvědomili to správné místo tohoto domu když jdeme do kopce nahoru na Letenské náměstí. I u tohoto domu bude velmi důležité jemně dohrát naznačené hry s materiály, detaily, celkovým výrazem.


Nikola Procházková Administrativní budova










z hodnocení:
Nejobtížnější parcela, nejsložitější spodní stavba, nejkomplikovanější vazba na souseda, navíc v řešeném území vnímaného jako nejméně hodnotného (který mi navíc na dotazy a výzvy aby se k našemu záměru vyjádřil nereagoval ). Bylo třeba tu prověřit a přepracovat rampu do garáží pod Policejní prezídium. Rampa je tu pozoruhodně vedena z nejvyššího bodu - s nejvyšším převýšením - prostě normalizační sedmdeátky.  

Jak se v tomto místě vypořádat s blokem? U Parkhotelu jsou rady jednodušší - je to parádní stavba, která přes svou odlišnost "ví" o tom, že je ve městě. U budovy Policejního prezídia to moc tvrdit nemůžeme. Pokusili jsme se trochu začlenit do "hry" bloku. I ulice, možná spíše ulička, kterou tam vytváříme je tak trochu podružná, jakoby to měl být jen průchod mezi domy - intimní zkratka, o které ví jen ti co tam bydlí a pracují, jakobychom brutalitu architektonického výrazu chtěli kompenzovat množstvím a kvalitou mezilidských vazeb a vztahů, které bychom tu rádi vytvářeli, generovali. Odtud bychom chtěli obhájit i větší uzavření průchodu mezi Parkhotelem a navrhovaným blokem domů. 

Administrativní budova má i komplikovaný půdorys, konstrukční řešení - které muselo počítat s překlenutím rampy do garáží. Po mnoha a mnoha variantách půdorysů se podařilo najít ekonomicky přijatelou a srozumitelnou půdorysnou skladbu. Výraz domu je prostý, administrativa mezi administrativami, jenže komplikovaný půdorys i urbanistické souvislosti z této jednoduchosti dělají něco úplně jiného.

Radka Smičková Bytový dům







z hodnocení:
Bytové domy jsou na severu bloků všechny řešeny v podstatě jako bariérové - pokud možno odvrácené od ulice a soustředěné do vnitrobloku. Vnitrobloky jsou i proto otevřené, prostorné, se stromy. Toto řešen vychází z úvahy, že Strojnická ulice bude i nadále dopravně dost zatížena. Během práce jsme ale dospěli k závěru - spolu s dopraváky - že by tato ulice mohla být daleko klidnější (viz systémové kroky výše). Naštěstí tato omezení u navrhovaných bytových domů neomezují kvalitu dispozic, nebo jejich užitné hodnoty.

Jednoduchý, obyčejný dům - tedy v tom nejlepším způsobu vyjádření jednoduchý a obyčejný dům. Žádné zbytečné předstírání a exhibice. Dům akorát tak veliký a akorát takovou reminiscencí na staré pavlačáky. Dům u kterého je ale daleko větší důraz při vnímání kladen na jednoduchý, systematicky opakovatelný detail. Těším se tu na bakalářu - na ověřování, jestli zrovna tato hloubka ostění, jestli zrovna tato šíře a materiál rámu oken, jestli zrovna tkto vysunout oplechování, jestli tvrdá omítka v kontaktu s chodníkem má mít barvu jako zbytek fasády, nebo jen o malilinko tmavší....




Tereza Houdková Administrativní budova






Z hodnocení:
Další jedinečné míso v bloku. Navrhovaná budova uzavírá malé náměstíčko, které v struktuře veřejných prostor na Letné vnímáme jako velmi důležité. Určitě - Letenské náměstí nahoře je "obsazenou" supermarketem - ale ten tam nemusí být navždy. Pokud by se tedy Letenské náměstí uvolnilo, trojzubec ulic by na své severní straně měl "na tom správném místě" oživení. I proto je dům koncipován jako průčelí do významného společenského prostoru (skvěle to je vidět na modelu, kde nápis "Božkov" dokonale odpovídá určité civilnosti celkového záměru. 
Celý objekt je administrativní, parter je pronajímatelný, ale hlavně patro "piano nobile" je využitelné pro veřejnost - kavárna - taneční sál. Letná má spoustu kaváren, hospůdek, restaurací, ale co jí chybí je "velkoměstská kavárna" - něco jako Louvre na Národní. Tady u sevřeného troúůhelníkového náměstí, přes které bude i do budoucna procházet páteřní doprava územím, a které je navíc "navěšeno" na základní východozápadní "městskou osu" Prahy - (podle Metropolitního plánu) se umístění kavárny srovnatelné s meziválečným Arcem (oblíbená kavárna F.Kafky a M.Broda) u nejrušnějšího dopravního uzlu v centru metropole, jeví jako v pořádku   

Vyjadřovací prostředky jsou "klasičtější" Nabádal jsem ke studiu klasické Sorely, která přes svůj diktát využívala (v lepších případech) to nejlepší z architektonických principů tvorby jak staveb, tak veřejného prostoru. Určitě je to tím, že architekti si v té době ještě "pamatovali" na modernu, na funkcionalismus i na stavby realizované ve dvacátých a třicátých letech ale ještě radikálněji zahleděné do minulosti (pokud jde o minulost, nacistickou mezihru s jejím ještě radikálnějším pohledem do minulosti - i když inspirativní z hlediska šíře uchopení, ne výsledků - bych raději ponechal stranou). Uváděl jsem sice příklady mimopražské, ale v Praze si minimálně stojí za to pozorně projít Revoluční ulici, od náměstí republiky k vodě. Na jedné straně různé reminiscence, a na straně druhé doslova klasicistní, lehce vystavěné město - tedy žádná "okna bloudící po fasádě".

Pohledy do interiéru byly zpracován poněkud schematicky a jakoby na zásah architekta ještě čekaly. Jak vypadaly noblesní meziválečné kavárny? jaký náboj by mělo mít Letenské centrum pro pozdně večerní život, kam by se měl dres kód mít značku black tie (klidně s dřevorubeckou kostkovanou šerpou, motýlkem  - když už vousy musí sahat nejlépe  k prvnímu knoflíku saka).


Jan Doušek Radnice Prahy 7







Z hodnocení:
Koncept na nejvýznamnější místo bloku  Radnice je tu zcela adekvátní (i když z hlediska velikosti neodpovídá plošným požadavků) - přiléhá k jednomu ze společensky nejfrekventovanějším prostorům Prahy 7. Ulici Dukelských hrdinů chápeme i do budoucna jako jakýsi společenský bulvár (po vyřešení vztahů s Veletržním paláce, vyřešení dopravy, atd...) a vstup do ní z náměstí koncipovaného okolo Parkhotelu se zdá být adekvátní. Pro radnici je tu ale důležitý uvážlivý urbanistický koncept bloku, který těsně navazuje na Parkhotel. Během práce na zadání jsem studenty nabádal ať se nebojí parter domů přiléhajících k Parkhotelu ještě velkoryseji otevřít do vnitrobloku - Parkhotel "svázat"do urbánních souvislostí v rovině korunních říms a naopak uvolnit ho v parteru - umožnit pozvolné přechody (možná ale že tento koncept bude ještě hlouběji prověřen v právě zpracovávaném diplomním zadání řešícím v tomto místě rozšíření Národní galerie).

Vlastní návrh domu je jednoduchý, lapidární. Jen pevností a strohostí se tento dům vymaňuje svou funkcí s klasického bloku s byty a komerčními administrativními objekty. V tom je asi největší síla této radnice - je pro ni daleko důležitější najít dobré místo - zhodnocení urbánních souvislostí a veřejných prostor, než nákladně tuto společenskou funkci řešit na vlastní náklady. Možná je al tento dům v parteru ale zavřen příliš a ono výše zmíněné velkorysejší propojení prostoru okolo Parkhotelu s vnitroblokem jehož je radnice součástí by řešení prospělo. 

Mohutný cihelný roh instituce jemně napovídá na protilehlou estetickou jemnost činžáku z třicátých let.  Když pak nad rovinou korunní římsy i tento oblý roh uskočí, jakoby dům říkal - i když jsem radnicí a spravuji vás tu všechny a z mého područí se jen velmi těžko vymaníte, i já musím ctít obecná pravidla slušnosti a nemůžu si moc vyskakovat.

Jako u všech projektů i tady jsme při konzultacích kladli velký důraz na dobré a přehledné strukturní řešení dispozic ve vazbě na společné parkovací prostory pod domem. Co by ale i u tohoto projektu mohlo být přínosem je vydefinovat ještě konkrétnější, ještě specifičtější charakter, chuť, interiéru - abychom neměli pocit, že jsme v nějaké řadové administrativě, ani že jsme v nějakém superdesignově utvářeném interiéru, prostě aby se ta péče a starostlivost, kterou o dění ve své čtvrti projevuje nyní vedení radnice (a občané Prahy 7 o sou radnici a věci obecné) projevila i v interiéru.  



Závěrem:
Bylo skvělé vyzkoušet si, že město je možno realizovat i jiným způsobem než monofunkčními  koncepty a realizacemi. V průběhu práce jsme měli možnost vyslechnout i zástupce developera  - společnosti Lordship. Jakým způsobem se architekti mohou podílet na kvalitě vystavěného prostředí? minimálně tím, že se nebudou podílet na projektech a konceptech, které nejsou jim nepřipadají kvalitní. a smysluplnné 



z ostatních studentských projektů:
vesnice - Petrovice u Sedlčan:
http://stempelbenes.blogspot.cz/search/label/Letn%C3%AD%20semestr%20%202015
město, kde Národní obrození ještě neskončilo - Litomyšl:
http://olovenydusan.cz/2014/index.php?p=ateliery&i=stempel