Územní plán - vznikl v polovině devadesátých let. Je do značné míry poplatný době, kdy začínají vznikat tzv.satelity - velké rozvojové plochy, jako bychom do centra obce zapíchli kružítko a bez ohledu na konfiguraci terénu, bez ohledu na rozvoj krajinných, společenských a historických hodnot opsali kružnici. Z takto koncipovaného abstraktního plánu si krajinu mělkého údolí Petrovic moc neuvědomíme. Navíc nová tzv. ulicovka na sever od Kojetína - již částečně zrealizovaná i s paralelní komunikací (obdobné řešení, které v Petrovicích známe západně od náměstí směrem ke Krchovu - její obytné kvality tu ale dosahováno není). Vazba na krajinu je zde velmi problematická - domy do ní zasahují poměrně agresivně, bez aspirací..
Posílám ještě poznámku týkající se opět Petrovic a nyní analýzy domů. Opět to berte jako CVIČENÍ a pokuste se jím probrat.
Pořád zadání VESNICE a specielně zadání v této lokalitě chápu jako jakési sugestivní zjednodušení – koncentrát vývoje. Proto jsem zdůrazňoval tu „misku“ Petrovicka a hledal geografické souvislosti – s Budějovickem, atd…. Z tohoto důvodu si dovoluji klást i větší důraz na ANALÝZY – teď bych v tom pokračoval i směrem na BARÁKY. Zkuste se na ně podívat obdobným způsobem.
Opět bych tuto analýzu rozdělil do tří období: 1)do počátku XX.století 2)do roku 89 3)od roku 89 do dneška.-
Add 1) tzv. historické, klasické příklady urbanismu, architektury. Tam bych tady dal centrální náves s dominantami kostela, jezuitské koleje, zámečku, souvislou zástavba podél pavouku komunikací a pak i zemědělské usedlosti a mlýny. Tohle všechno dnes v krajině vnímáme většinou jako tzv.“přirozené“. Tyto tzv.“klasické“ případy pozoruhodným způsobem pracují s krajinou – protože s ní jednoduše „pracují“ – pro normální život v krajině musely být smysluplné, a především tento smysl je něco co je i dnes možno odečítat.
Add 2) První fáze moderny – především doplňování - začíná nenápadně nejprve dostavováním ulicovek. V případě Petrovic především směrem na západ – na Zahrádku. Některé domy z této doby jen prostě nahrazují ty starší. Je jich na náměstí spoustu a pak bych k nim řadil třeba i původní budovu pošty nedaleko náměstí okolo které jsme šli. Do této fáze patří i „zvedání“ a rozšiřování některých samostatných usedlostí (konkrétně onoho Mikyškova mlýna).
Ke konci této doby vznikají jednak rodinné domy – ovšem na poměrně rozumně malých pozemcích – nabízené parcely měly za socialismu své limity, (velice rozumně se tak šetřila krajina), stejně jako bytovky. Obé jsme si ukazovali na mapě. Brutálním zásahem je stavba komplexu JZD. To ale vzniká v Petrovicích poměrně rozumně. Kdyby někdo osvícený na ta správná místa do areálu doplnil stromy, celý areál by snad i mohl do krajiny zapadnout (Jako cvičení si dejte, že se podíváte na lokalizaci družstva vedle v Krásné Hoře – kde je to doopravdy horší, nebo velice decentní pozici takovýchto objektů nad Obděnicemi.
Ve své podstatě ale i tyto objekty z doby sedmdesátých a osmdesátých let nejsou úplně brutální (o situaci jak byla tehdejší společnost k zásahům do krajiny citlivá mluví jen fakt, že se v Petrovicích koncem osmdesáých let ochránci přírody postavili proti výstavbě komína u centrální kotelny v areálu JZD. Tento komín byste tam asi dnes hledali těžko ….
Slabou stránkou je vlastní kvalita architektury – za „socialismu“ se šetřila krajina, ale na druhou stranu vlastní výstavba byla poměrně uniformní – šikmé střechy, břízolit, trojdílná okna. Otázka je daleko vyhrocenější při porovnání satelit x sídliště (a např.Švácha už má vybráno, co je horší.. )
Tady je důležitá zpětná vazba na velikost parcely co říkal starosta. Používají cca 1000m2 – ověřte si jak velkou zastavěnost se vám tímto způsobem podaří dosáhnout.
Add3) Prvním velkým zásahem devadesátých let je novostavba školy okolo které jsme chodili. Měla se „postmoderně“ tvarově podobat zemědělské usedlosti. Ale její volné umístění do prostoru je poměrně autoritativní. V místě, kde krajina zasahovala až do centra obce bude docházet i nadále k radikálnímu přehodnocení. Nicméně, jestli se jí podaří doplnit dalšími objekty – může se i zde podařit iniciovat smysluplný rozvoj obce.
Důležitá informace pro vás ohledně fotbalového hřiště. To bylo původně směrem do polí lemováno vzrostlými lipami. Byly s modernizací hřiště – jeho rozšířením – vykáceny. Břízy, okolo kterých jsme tam šli jsou tam nově. Jsou tu daleko víc typické lípy. Většina tzv. volně stojících lip byla v kraji vysazena někdy koncem devatenáctého století. Najdete je porůznu jak v Petrovicích, tak vedle v Kojetíně. Pokud jde už o zeleň, pak samostatné místo zaujímá dendrologická skladba parku okolo zámečku, a další samostatné místo zaujímá skladba stromů lemující potoky a rybníky – (to jsou zejména olše - a sem tam dub, jasan – asi jste si to ověřovali, když jste šli nahoru podél rybníků tzv“Trubáčků“).
Hlavní výstavba rodinných domů v této době už mimo původní intravilán obce probíhá především mezi Petrovicemi a Kojetínem (jak podél hlavní komunikace, tak v oblasti okolo školy). Nejhorší příklad realizace je asi už starostou zmiňovaný dům (vlastně celá řádka domů) při výjezdu z Kojetína na Petrovice po levé straně). Ohledně zástavby tu raději šli na pole a snažili se tu utvořit tuto kvazi ulicovku bez jakýchkoli vazeb, než aby se v návrhu pokusili citlivým způsobem rozšířit spodní část obce Kojetín, případně aby se pokoušeli hledat nějaké přirozenější rozšíření obce, které by v krajině dokázalo vytvářet nějaké kvality.
Mezi Kojetínem a Petrovicemi je oblast, které se tradičně říká „Ve vilách“. Základ této osady je mlejn a naproti přes cestu velká bílá vila (ta byla těch, kteří chtěli dovést železnici do Skoupého, vlastnili zámeček v Zahrádce, atd… ) . Postupně se tu dostavovaly další objekty – v třicátých letech se staví hned vedle té bílé vily další domy a i rozložitá roubenka. V sedmdesátých letech byly postaveny další tři, pro svou dobu typické, domy směrem na Nálesí a jeden dům na zahradě nedaleko rybníků.
Z hlediska historického vývoje je třeba ještě poznamenat, že v době, kdy v této lokalitě byl pouze mlejn, hlavní komuikace územím vedla cca deset metrů západněji – prověřte si to, stejně jako další historické souvislosti, na historické mapě v googlu. V osmdesátých letech pak přibyly další dva objekty dolů směrem k potoku.
Po roce 89 byla ale v rámci „satelitního“ urbanosmu postavena hala truhlářské výroby směrem k Vrškamenu (další stavbou té doby je velká dílna u rybníků). K ní (truhlářské dílně), podobně jako k rodinnému domu, který tam byl postaven v podstatě nevede dobrá cesta (a pod Vrškamenem je navíc území připraveno pro dalších několik rodinných domů ….)
A niva potoka dole? Obávám se, že zajistit přístup k parcelám pod Vrškámenem by bylo výborné nejlépe zespodu od potoka. Tedy – kdo by se přeřešením celkové základní struktury urbanismu chtěl zabývat… anebo někdy do budoucna… Byl by to prostě skvělý oříšek .
Ohledně individuálního bydlení – pokud jste si dali tu práci a přečetli si text od Á.Moravánskyho v publikaci „České domy“ co vyšla koncem minulého roku - tak tam Á.M. velice srozumitelně vysvětluje jaké silné a velké téma rezidenční domy u nás představují – a jak se pokoušejí „žít svůj vlastní sen“. A jak se vyjadřuje k tomu, že tento sen vlastně neexistuje… Obzvlášť v devadesátých letech je dominance „privátního“ nad společným evidentní – s tím přístupem se ale vesnice a komunita moc dělat nedá. Stavby probíhají standardním způsobem – vše se domýšlí až při realizaci…. I tady udělat model celého území, ověřovat pozice výsadby stromů ve vizualizacích, hledat smysluplný vztah ke krajině… atd… (bourání je také stavění :-). Dejte si to aspoň jako další CVIČENÍ… nebo někdy příště…
Žádné komentáře:
Okomentovat