Vypracoval jsem k tomu metodický podklad:
ARCHITEKTONICKÝ
VÝZKUM SKRZE NAVRHOVÁNÍ
Analytický a metodický podklad pro diskusi o doktorském
studiu na FA ČVUT
Research
by Design · Research through Design · Practice-based Research · Design-driven
Doctoral Research
Ondřej
Beneš - Pracovní verze · září 2026
Shrnutí
Doktorské studium architektury naráží na
zvláštní metodologickou situaci. Architektura je současně technická,
společenská, kulturní a tvůrčí disciplína, ale její akademické hodnocení bývá
často organizováno podle modelu, v němž je výzkum chápán především jako
lineární postup od stavu poznání přes výzkumnou otázku a zvolenou metodu k
analyticky formulovanému výsledku. Tento model je legitimní a pro řadu témat
velmi účinný. Není však jediným způsobem, jímž může architektura vytvářet nové
poznání.
Zahraniční školy a sítě – zejména Aarhus
School of Architecture, TU Delft, The Bartlett/UCL a evropská síť CA²RE –
rozvíjejí modely, v nichž může být navrhování, kresba, model, materiálový
experiment, prototyp, zásah 1:1, realizace nebo profesní praxe nikoli pouze
ilustrací či aplikací již získaných poznatků, ale přímo výzkumným
instrumentem. Rigoróznost zde není opuštěna; mění se způsob, jakým je
dokazována.
Klíčová teze tohoto materiálu proto nezní
„projekt je výzkum“. Zní: projekt, návrhový proces nebo intervence se mohou
stát výzkumem tehdy, jsou-li součástí transparentního procesu formulace otázky,
experimentu, dokumentace, reflexe, kontextualizace a artikulace přenositelného
či sdělitelného poznání.
Pro FA ČVUT z toho nevyplývá potřeba
revoluce ani odmítnutí současného systému. Fakulta již Research by Design
formálně zná a v minulosti jej používala. Slabším místem je spíše společný
metodologický jazyk, infrastruktura podpory a hodnoticí kultura, která by
různým výzkumným paradigmatům poskytovala srovnatelně čitelná kritéria. Cílem
by proto měl být metodologický pluralismus při zachování vysoké náročnosti.
1. Výchozí otázka: co je výzkum v architektuře?
V architektuře je obtížné oddělit poznávání
od jednání. Architekt nezkoumá pouze to, co existuje; systematicky vytváří
varianty toho, co by existovat mohlo, a jejich prostřednictvím odhaluje vztahy,
které před návrhovým aktem nebyly zřejmé. Návrh je proto zvláštní typ
epistemického nástroje: produkuje možné světy a dovoluje zkoumat jejich
důsledky.
Tato vlastnost architektury vytváří
napětí vůči představě, že nejprve musí proběhnout výzkum a teprve následně
může být poznání aplikováno v projektu. V řadě architektonických problémů totiž
otázka, hypotéza i relevantní data vznikají teprve během iterativního
navrhování, materiálového experimentu, práce v území nebo realizace.
Rozhodující otázkou proto není: „Je to projekt, nebo výzkum?“
Rozhodující je: „Jakou epistemickou roli projekt v procesu výzkumu hraje?“
1.1 Pět možných rolí projektu
·
Projekt jako výsledek – výzkum
proběhne jinými metodami a návrh pouze aplikuje získané poznatky.
·
Projekt jako ilustrace – návrh
názorně demonstruje tezi, ale sám ji nevytváří ani netestuje.
·
Projekt jako případová studie –
konkrétní návrh nebo realizace je předmětem systematického pozorování a
analýzy.
·
Projekt jako experiment –
změnou parametrů, variant, materiálů nebo prostorových vztahů se testují
hypotézy a sledují důsledky.
·
Projekt jako výzkumný
instrument – samotný proces navrhování, výroby či intervence generuje otázky,
data, neočekávané vztahy a nové poznání.
První dvě role samy o sobě Research by
Design netvoří. Poslední dvě se k němu blíží nejvíce. Třetí může být součástí
klasického i design-driven výzkumu.
2. FA ČVUT: současná situace a její vnitřní napětí
2.1 Oficiální struktura doktorského studia
Současné doktorské studium FA ČVUT je ve
veřejně dostupných materiálech strukturováno poměrně jasně: první rok zahrnuje
povinné předměty, Studentskou vědeckou konferenci a „stav poznání“; druhý rok
volitelné předměty, studii k disertační práci a rozpravu nad ní a publikační
výstupy; třetí a čtvrtý rok zahrnují další povinnosti, mezinárodní konferenci,
stáž, publikace a dokončení disertace. Studentská vědecká konference je od roku
2024 metodicky posílena standardními šablonami, shortpapery a písemnou zpětnou
vazbou.
Tento krok je pozitivní: nutí doktorandy
včas formulovat téma, cíle, metody a první výsledky a vytváří společný prostor
pro kritiku. Zároveň však standardizovaná forma přirozeně vytváří implicitní
představu, jak má „správný“ výzkumný projekt vypadat. Je proto důležité, aby
šablona nebyla zaměněna za jedinou epistemologii.
2.2 FA Research by Design zná – problém je jinde
FA ČVUT nelze korektně popsat jako
instituci, která Research by Design nezná nebo odmítá. Již projekt Ústavu
navrhování II z roku 2010 výslovně kombinoval research by design, design
research a případové studie a označoval tento postup za první vědomý pokus
práce touto metodou v českém prostředí. Konference „Umění v kontextu veřejného
prostoru“ byla otevřena research by design i research by creative practice. Na
fakultě existují rovněž jednotlivé doktorandské a výzkumné projekty, které RbD
explicitně používají.
Přesnější diagnóza je proto tato: metodologická
pluralita na FA existuje, ale je nerovnoměrně institucionalizovaná.
Klasický analyticko-vědecký model má zavedený jazyk, formáty, publikační logiku
a hodnoticí návyky. Design-driven výzkum je sice přípustný, ale jeho kvalita
často závisí na tom, zda školitel, oponent a komise sdílejí porozumění tomu,
jak návrh může vytvářet poznání.
2.3 Typická slabina: záměna formy výstupu za povahu
výzkumu
V návrhových oborech vzniká opakovaně
riziko, že práce obsahující konkrétní návrh, intervenci nebo profesní projekt
bude posouzena jako „projekt, nikoli výzkum“ ještě před rozborem její
metodologie. Takový soud je metodologicky nedostatečný. Stejný artefakt může
být běžným projektem, experimentem, případovou studií nebo součástí výzkumného
aparátu – podle toho, jak vznikl, co se jeho prostřednictvím testovalo, jak
byla práce dokumentována a jaké poznání z ní bylo artikulováno.
Zkušenosti z interních kritik, které také motivovaly
vznik tohoto materiálu, je proto vhodné chápat nikoli jako spor jednotlivých
osob, ale jako symptom chybějícího sdíleného hodnoticího rámce. Pokud
hodnotitel zná pouze jeden model vědecké práce, může legitimní návrhový výzkum
vyhodnotit jako metodologickou chybu; opačně může architekt bez metodologické
disciplíny označit běžnou projekční činnost za výzkum. Obě chyby jsou stejně
problematické.
2.4 Konzervatismus – přesnější definice
Za konzervativní není nutné označovat
požadavek na stav poznání, otázku, metodu, argumentaci nebo publikovatelnost.
Tyto požadavky jsou legitimní. Konzervatismus vzniká teprve tehdy, když je
předem omezeno, co smí být datem, experimentem, důkazem nebo nositelem poznání.
V architektuře mohou být relevantními výzkumnými objekty a instrumenty text,
archiv, rozhovor a statistika, ale také kresba, model, prototyp, detail,
algoritmus, 1:1 konstrukce, prostorová intervence, realizace nebo opakovaná
profesní praxe.
3. Typologie metod: od výzkumu o návrhu k výzkumu skrze
návrh
|
Typ |
Co je předmětem |
Role návrhu |
Typický výsledek |
|
Research into design |
existující návrhy, dějiny, procesy |
předmět analýzy |
poznatek o architektuře |
|
Research for design |
poznatky potřebné pro návrh |
příjemce poznání |
podklad/metoda pro projekt |
|
Design research |
procesy a nástroje navrhování |
zkoumaný proces |
poznání o designu |
|
Research by/through design |
problém zkoumaný návrhováním |
výzkumný instrument |
poznání vzniklé iterací návrhu |
|
Practice-based research |
profesní/tvůrčí praxe |
výzkumné pole i nástroj |
reflektované poznání z praxe |
|
Practice-led research |
rozvoj praxe a jejích metod |
driver výzkumu |
nové postupy a porozumění |
|
Artistic research |
umělecká/tvůrčí praxe |
způsob poznávání |
artefakt + kritická reflexe |
3.1 Důležitá poznámka k terminologii
Terminologie není v mezinárodním prostředí
jednotná. „Research by design“, „research through design“, „design-driven
research“, „practice-based“ a „practice-led research“ se v různých školách
částečně překrývají. Pro FA není účelné vést spor o jediný správný název.
Důležitější je přesně popsat, co v konkrétním projektu dělá návrh, jak vznikají
data či poznatky, jak probíhá reflexe a jak je doložena originalita, relevance
a rigoróznost.
4. Aarhus School of Architecture: výzkum jako rozšířená
architektonická praxe
4.1 Institucionální rámec
Aarhus School of Architecture explicitně
rozvíjí research by design jako jednu ze svých charakteristických výzkumných
cest. Škola uvádí, že architektonický návrhový proces a vlastní nástroje
disciplíny – kresba, modelování a experiment – mohou být použity jako výzkumné
metody k vytváření nových vhledů a poznání. PhD School k tomu poskytuje
základní kurzy teorie vědy, metodologie, akademického psaní, good research
practice a oborově specifické kurzy architektonického výzkumu.
Aktuální úvodní PhD kurz 2026 je příznačný:
neslibuje doktorandům „svobodu od metodologie“, ale učí je strukturovat výzkum,
rozvíjet otázky, plánovat projekt, volit metodologie a kontextualizovat práci –
s výslovným důrazem na research through design. To je klíčové: design-driven
přístup zde není opakem metodické disciplíny, ale její oborově specifickou
podobou.
4.2 Mo Michelsen Stochholm Krag – Transformation on
Abandonment
Kragova disertace je mimořádně užitečná
jako model pro výzkum transformace území. Vychází z problému opouštění
venkovských sídel a demolice chátrajících domů. Jádrem výzkumu jsou série
fyzických zásahů do konkrétních opuštěných staveb. Autor je označuje jako
„actions“. Domy nejsou pouze dokumentovány; jsou částečně rozebírány,
transformovány a ponechávány jako nové prostorové a kulturní situace.
Intervence zde plní několik funkcí
současně: testují alternativu k demolici, odhalují materiálové a prostorové
vlastnosti staveb, vyvolávají reakce obyvatel, otevírají lokální paměť a
generují další otázky. Výzkumník dokumentuje interakce a odezvy a postupně
posouvá práci až ke strategické a politické rovině. Z projektu vznikly
recenzované články, výstavy i disertace.
Kragův příklad ukazuje, že fyzický zásah do reality není důkazem
nevědeckosti. Naopak může být kontrolovaným způsobem, jak realitu přimět
„odpovědět“ na výzkumnou otázku.
4.3 Anders Kruse Aagaard – Bespoke Fragments
Aagaard zkoumá vztah digitální kresby,
digitálně řízené výroby a materiálových vlastností. Neověřuje hotovou teorii
jediným prototypem. Vytváří experimentální rámec s různými materiály a způsoby
zpracování a opakovaně se pohybuje mezi virtuálním a fyzickým, kontrolou a
nejistotou. Materializace není konečnou ilustrací digitálního modelu; zpětně
generuje architektonické poznatky a mění další kroky navrhování.
Tento model je vhodný pro technicky a
technologicky orientované doktoráty: parametrický model → výroba → materiálová
odezva → dokumentace odchylky → interpretace → úprava modelu → další prototyp.
Poznání vzniká v cyklu.
4.4 Co lze z Aarhusu převzít
·
Návrh není chráněn před
kritikou tím, že je „tvůrčí“; naopak musí být dokumentován tak, aby bylo možné
sledovat, co se v jednotlivých iteracích změnilo a proč.
·
Výzkumná otázka nemusí být od
prvního dne definitivní. V design-driven výzkumu se může zpřesňovat v dialogu s
experimentem; změna otázky však musí být reflektována.
·
Artefakt sám nestačí. Musí
existovat kritická reflexe a kontextualizace vůči existujícímu poznání.
·
Nečekaný výsledek nebo selhání
prototypu není nutně chyba; může být datem.
·
Výzkumná práce může přecházet
mezi měřítky – detail, dům, sídlo, strategie – pokud je přechod metodologicky
vysvětlen.
·
Výuka může být součástí
výzkumného prostředí, pokud je jasné, co je výzkumnou aktivitou, jak jsou
získávána data a jak jsou řešeny etické otázky.
5. Delft, Bartlett a CA²RE: tři doplňující modely
5.1 TU Delft – návrh jako iterativní test
Delftská metodologická tradice definuje
study by design jako vytváření poznání navrhováním, studiem účinků návrhu,
změnou návrhu nebo jeho kontextu a opětovným studiem účinků. Je to blízké
logice Test → Operate → Test → Exit. Důležitý je zde explicitní experimentální
charakter: varianta není pouze estetickou volbou, ale změnou podmínky, jejíž
důsledek lze sledovat.
Delft zároveň dlouhodobě rozlišuje více
forem architektonického studia – popis, typologii, evaluaci, modelování,
optimalizaci, technický výzkum, design study a study by design. Tím se vyhýbá
falešné volbě mezi jedinou „vědou“ a jediným „projektem“.
5.2 Bartlett – projekt a text jako rovnocenné části
Bartlett nabízí několik doktorských cest.
Architectural Design MPhil/PhD kombinuje tvůrčí projekt a text a výslovně chápe
kreslení a stavění jako součást rozvíjení teorie. Architectural Practice
MPhil/PhD jde ještě dál: dovoluje založit doktorský výzkum na reálných
projektech, na nichž kandidát pracuje ve své profesní praxi.
Podstatné je, že tato otevřenost nesnižuje
akademický standard. Výzkumný návrh musí stále formulovat samostatnou výzkumnou
linii, otázky, hodnotu nového poznání, metodu a zdroje. U Architectural Design
jsou projekt a text dvě propojené části stejné váhy; u Architectural Practice
je stejně propojeno těleso profesní práce a text. To je velmi relevantní model
pro návrhové ústavy FA, jejichž pedagogové i doktorandi často současně působí v
praxi.
5.3 CA²RE – jak design-driven doktorát hodnotit
Síť CA²RE/CA²RE+ vznikla právě kolem
potřeby společně rozvíjet a hodnotit design-driven doctoral research. Její
velký přínos spočívá v tom, že se nesnaží vytvořit výjimku z vědecké kvality
pro designéry. Pracuje s obecnými kritérii výzkumu – originalitou, relevancí a
rigorózností – a překládá je do prostředí, kde design funguje jako driver
výzkumu.
·
Originality: vzniká nové
poznání, nový způsob porozumění, nová metoda nebo nový vztah mezi známými
prvky?
·
Relevance: pro koho je poznání
významné, v jakém kulturním, profesním, společenském nebo vědeckém kontextu a
jak je sdělitelné?
·
Rigour: je proces soustředěný,
transparentní, kontextualizovaný, logický, argumentovaný a dostatečně
dokumentovaný?
CA²RE je pro FA strategicky zajímavé i
procesem kolektivní evaluace: rozpracované doktoráty nejsou pouze jednorázově
„souzeny“, ale opakovaně prezentovány před komunitou, která se učí rozpoznávat
kvalitu různých design-driven strategií. Hodnocení je tak současně výukou
doktoranda i kultivací hodnotitelů.
6. Manuál: jak proměnit architektonický projekt ve
výzkumný aparát
Krok 1 – Začít problémem, nikoli metodou
Doktorát by neměl začínat větou „budu dělat
Research by Design“. Metoda je odpovědí na povahu problému. Nejprve je třeba
popsat situaci, rozpor nebo neznámý vztah, který nelze uspokojivě řešit pouze
existujícími poznatky.
Pracovní formulace: V praxi opakovaně narážíme na X. Existující
poznání vysvětluje A a B, ale nedokáže uspokojivě popsat/řešit C.
Krok 2 – Zmapovat stav poznání i stav praxe
U design-driven doktorátu nestačí pouze
bibliografická rešerše. Stav poznání může zahrnovat odbornou literaturu,
existující realizace, projekční postupy, normy, technologie, soutěžní návrhy,
místní zkušenost, profesní know-how a relevantní neúspěchy. Musí však být
jasné, které zdroje jsou vědeckou literaturou a které profesním či empirickým
materiálem.
Krok 3 – Formulovat otázku, na kterou lze odpovídat
navrhováním
Dobrá design-driven otázka není „Jak
navrhnout dobré náměstí?“. To je zadání projektu. Výzkumná otázka musí
obsahovat vztah nebo mechanismus, který lze zkoumat.
·
Jak různé prostorové
konfigurace X mění Y za podmínek Z?
·
Jak lze prostřednictvím série
1:1 intervencí identifikovat skryté hodnoty opouštěných struktur?
·
Jak materiálová odezva
fyzického prototypu mění pravidla digitálního generativního modelu?
·
Jaké typy rozhodnutí vznikají
teprve při konfrontaci návrhového scénáře s aktéry a reálným místem?
Krok 4 – Určit, co přesně je experiment
Je nutné pojmenovat jednotku experimentu:
varianta půdorysu, scénář rozvoje, prototyp detailu, materiálový vzorek,
algoritmus, fyzická intervence, participativní situace, realizace nebo
opakovaná profesní procedura. U každého experimentu musí být jasné, co se mění,
co se sleduje a jak se výsledek zaznamenává.
Krok 5 – Definovat data
Design-driven výzkum často selhává při
obhajobě proto, že používá slovo „poznatek“, ale neřekne, z čeho vznikl. Data
mohou být měření, fotografie, video, kresby, verze modelu, protokoly
rozhodnutí, reakce uživatelů, rozhovory, změny chování, materiálové deformace,
energetické výsledky, časové záznamy, mapy konfliktů nebo systematický výzkumný
deník.
Krok 6 – Vést auditovatelnou stopu
Každá významná iterace by měla mít
minimálně: datum; výchozí předpoklad; provedenou změnu; důvod změny; způsob
pozorování; výsledek; interpretaci; otázku pro další iteraci. Tím se z běžného
tvůrčího procesu stává proces, který lze zpětně analyzovat a kritizovat.
Krok 7 – Oddělovat pozorování od interpretace
„Lidé začali prostor používat jinak“ je
pozorování pouze tehdy, je-li změna nějak doložena. „Intervence posílila
identitu místa“ je již interpretace, která vyžaduje argument. V návrhovém
výzkumu je toto rozlišení stejně důležité jako v sociálních vědách.
Krok 8 – Iterovat
Základní cyklus lze zapsat: PROBLÉM →
HYPOTÉZA/OTÁZKA → NÁVRHOVÝ ZÁSAH → ODEZVA → DOKUMENTACE → REFLEXE → ÚPRAVA
OTÁZKY/METODY → DALŠÍ ZÁSAH. Jedna realizace bez možnosti reflexe a srovnání
může být vynikající architekturou, ale sama o sobě ještě nemusí být
přesvědčivým výzkumem.
Krok 9 – Triangulovat
Síla design-driven výzkumu roste, když
návrhový experiment není jediným zdrojem evidence. Lze jej spojovat s
rozhovory, archivem, měřením, GIS, statistickými daty, environmentální
simulací, etnografií, policy analysis nebo komparativní případovou studií.
Hybridita není metodologická slabost, pokud je jasné, proč každá metoda v
projektu je.
Krok 10 – Artikulovat contribution to knowledge
Na konci nestačí říci „vznikl nový
projekt“. Doktorand musí být schopen několika větami formulovat, co nyní víme,
co jsme před výzkumem nevěděli, komu je tento poznatek užitečný a za jakých
podmínek jej lze přenést jinam. Přenositelnost nemusí znamenat univerzální
zákon; může jít o mechanismus, typologii, princip, metodu, sadu kritérií nebo
přesně popsané omezení.
7. „Průzkum bojem“ jako možná česká pracovní metoda
Pojem „průzkum bojem“ lze metodologicky
rozvinout jako označení pro výzkum, v němž poznání vzniká aktivním vstupem do
komplikované reálné situace. Nejde o nahodilý aktivismus ani o prosté „učení se
praxí“. Podstatné je, že zásah je současně pokusem: odkrývá aktéry, odpor
systému, skryté hodnoty, institucionální limity, nečekané vazby a nové
možnosti.
Metoda je vhodná zejména pro transformující
se města a regiony, brownfieldy, posttěžební krajinu, veřejný prostor,
institucionální změny a další wicked problems, u nichž nelze problém plně
poznat z vnější pozice předem.
7.1 Minimální protokol průzkumu bojem
·
1. Situace: přesně popsat
výchozí stav a aktéry.
·
2. Neznámá: co v systému není
možné zjistit pouze pozorováním?
·
3. Zásah: jaký omezený krok
situaci „otestuje“?
·
4. Očekávání: jaké reakce
předpokládáme a proč?
·
5. Dokumentace: co a jak budeme
zaznamenávat?
·
6. Odezva: co se skutečně
stalo, včetně odporu a selhání?
·
7. Reflexe: co reakce vypovídá
o systému?
·
8. Reformulace: co nyní chápeme
jinak?
·
9. Další tah: jak se na základě
poznání změní další intervence?
·
10. Generalizace/přenos: co z
případu může být užitečné mimo konkrétní situaci?
V tomto pojetí může být architekt zároveň
účastníkem a výzkumníkem. Tato dvojí role však vyžaduje mimořádnou reflexivitu:
musí být přiznána vlastní pozice, zájmy, mocenské vztahy a limity interpretace.
8. Jak má vypadat kritika a hodnocení design-driven PhD
8.1 Otázky pro doktoranda
·
Jaký problém řešíte a proč je
to problém výzkumný, nikoli pouze projekční?
·
Co už o něm víme a co zůstává
neznámé?
·
Proč je navrhování vhodným
způsobem, jak tuto neznámou zkoumat?
·
Co je ve Vaší práci
experimentem a co jsou data?
·
Jak dokumentujete rozhodnutí a
iterace?
·
Co jste zjistil/a díky návrhu,
co by nebylo možné zjistit bez něj?
·
Jak odlišujete pozorování,
interpretaci a vlastní hodnotový soud?
·
Jak ověřujete nebo
zpochybňujete své závěry?
·
Co je původním příspěvkem práce
k poznání?
·
Jaké jsou hranice platnosti
výsledku?
8.2 Otázky pro školitele
·
Je zvolená metodologie skutečně
přiměřená otázce?
·
Má doktorand dostatečně široký
metodologický tým – potřebuje specialistu na sociální vědy, data, materiály,
historii, AI?
·
Je tvůrčí proces dokumentován
od začátku, nebo se metodologie rekonstruuje až ex post?
·
Je prostor pro risk, slepé
cesty a reformulaci otázky?
·
Vzniká vedle artefaktu také
explicitní poznání, které lze sdílet?
8.3 Otázky pro komisi
·
Nehodnotíme práci podle metody,
kterou bychom zvolili sami, místo podle přiměřenosti metody k otázce?
·
Rozumí alespoň část komise
epistemologii design-driven/practice-based výzkumu?
·
Je požadovaná rigoróznost
zaměňována za uniformitu formy?
·
Je jasně posuzována
originalita, relevance a rigoróznost – nikoli pouze množství textu nebo typ
publikačního výstupu?
·
Dokáže komise rozlišit kvalitní
architektonický projekt od kvalitního architektonického výzkumu a zároveň
uznat, že jeden artefakt může být obojím?
9. Co by se mohlo změnit na FA ČVUT
9.1 Nejdříve metodologický pluralismus, nikoli nový „směr“
Nejbezpečnější cestou není vyhlásit
Research by Design jako novou dominantní doktrínu. FA potřebuje uznat více
rovnocenných cest výzkumu a pro každou formulovat čitelná kritéria kvality.
Doktorand by měl být schopen deklarovat svůj výzkumný rámec a komise by měla
hodnotit, zda jej používá rigorózně.
9.2 Metodologická karta projektu
Každý doktorand by mohl na jedné až dvou
stranách průběžně udržovat metodologickou kartu: problém; otázka; stav poznání;
paradigma; role návrhu; experimenty; data; způsob dokumentace; způsob validace;
etika; očekávaný contribution to knowledge. Karta by se aktualizovala po prvním
roce, při rozpravě a před obhajobou.
9.3 Dvojí oponentura metodologie
U design-driven práce by alespoň jeden
oponent či člen panelu měl mít prokazatelnou zkušenost s
design-driven/practice-based výzkumem. Druhý může reprezentovat věcnou oblast
tématu. Tím se sníží riziko, že metodologická legitimita bude posuzována pouze
podle zvyklostí jednoho oboru.
9.4 Work-in-progress místo jednorázového soudu
CA²RE ukazuje hodnotu opakované kolektivní
evaluace. Na FA by bylo možné dvakrát za semestr pořádat otevřené
work-in-progress sezení, kde doktorand ukáže nikoli hotový projekt, ale
výzkumný mechanismus: co udělal, co se dozvěděl, co selhalo a jak se mění další
krok.
9.5 ProtoLAB jako metodologická infrastruktura
ProtoLAB nemusí být zpočátku samostatným
ústavem ani drahou laboratoří. Jeho minimální verze je stabilní místo,
pravidelný čas a skupina lidí, kteří se učí společně pracovat s výzkumem skrze
návrh. Teprve postupně se mohou přidávat grantová, publikační, jazyková, datová
a technologická podpora.
Důležitá je fyzická a časová kontinuita.
Pravidelný rytmus vytváří něco, co individuální konzultace se školitelem
neumějí: společnou paměť, srovnávání metod, sdílení slepých cest a vznik
výzkumné kultury.
9.6 Vztah k současné Studentské vědecké konferenci
Nový formát Studentské vědecké konference
od roku 2024 je vhodným místem pro rozšíření, nikoli protivníkem změny. Stačilo
by doplnit šablony a hodnoticí otázky tak, aby explicitně připouštěly různé
role návrhu. Vedle „metody“ by se například doktorand ptal: Jaký je epistemický
status návrhu v mém výzkumu? Jaké poznání vzniká jeho prostřednictvím? Jak je
dokumentováno?
10. Návrh pilotu na jeden akademický rok
1.
Zmapovat 8–12 současných či
nedávných doktorských prací FA z různých ústavů a označit jejich skutečné
metody bez ohledu na to, jak je autoři pojmenovali.
2.
Vybrat 2–4 doktorandské
projekty, u nichž má design-driven přístup smysl, nikoli jej vnucovat všem.
3.
Zavést pravidelné protoLAB
work-in-progress v pevném čase a místě.
4.
Na začátku vytvořit
metodologickou kartu každého pilotního projektu.
5.
Ke každému projektu přizvat
podle potřeby druhého metodologického konzultanta.
6.
Jednou za semestr uspořádat
externí review inspirované CA²RE s hostem mimo FA.
7.
Dokumentovat změny výzkumných
otázek a metod v průběhu roku.
8.
Na konci roku vyhodnotit nikoli
pouze výsledky doktorandů, ale také funkčnost podpůrného prostředí.
9.
Teprve na základě pilotu
formulovat návrh změn pro doktorskou radu/fakultu.
11. Co tento model neznamená
·
Neznamená, že každý
architektonický projekt je výzkum.
·
Neznamená, že kvalitní
architektura automaticky představuje contribution to knowledge.
·
Neznamená zrušení literatury,
teorie, stavu poznání ani akademického psaní.
·
Neznamená nahrazení měření,
sociálněvědních či historických metod „intuicí“.
·
Neznamená, že autor může svou
praxi pouze zpětně popsat a označit ji za doktorát.
·
Neznamená nižší nároky.
Design-driven doktorát bývá naopak náročnější na průběžnou dokumentaci, reflexi
a schopnost vysvětlit tacitní rozhodování.
12. Dvoustránkový návod pro doktoranda
A. Před zahájením
·
Napište problém jednou větou
bez použití slov „navrhnout“ a „projekt“.
·
Sepište, co o problému ví věda,
co ví profese a co neví nikdo z obou.
·
Formulujte jednu hlavní otázku
a maximálně tři podotázky.
·
Vysvětlete, proč je k odpovědi
nutné něco navrhovat, vyrábět, měnit nebo realizovat.
·
Určete, co bude experimentem a
jaké stopy po sobě experiment zanechá.
B. Během práce
·
Archivujte všechny významné
iterace, nejen hezké výsledky.
·
U každé iterace zaznamenejte
předpoklad, změnu, výsledek a interpretaci.
·
Zaznamenávejte i selhání a
překvapení.
·
Pravidelně porovnávejte
zjištění s literaturou a jinými případy.
·
Jednou za několik měsíců
přepište výzkumnou otázku a zdůvodněte, proč se změnila nebo nezměnila.
C. Před obhajobou
·
Ukažte auditovatelnou cestu od
problému k výsledku.
·
Oddělte projektové kvality od
výzkumných zjištění.
·
Vyberte 3–7 konkrétních
poznatků, které práce přinesla.
·
U každého poznamenejte
evidenci, limity a možnost přenosu.
·
Vysvětlete, proč by bez
návrhové části tyto poznatky nevznikly.
·
Uveďte, co by další výzkum měl
ověřit nebo zpochybnit.
13. Kontrolní matice: je to Research by Design?
|
Otázka |
Slabá odpověď |
Silná odpověď |
|
Proč návrh? |
Protože jsem architekt. |
Protože změna prostorových parametrů
umožňuje testovat vztah X–Y. |
|
Co je experiment? |
Celý projekt. |
Přesně definovaná série
variant/intervencí s dokumentovanými změnami. |
|
Co jsou data? |
Výkresy a model. |
Výkresy + protokoly iterací +
měření/reakce/pozorování. |
|
Jak vzniká poznání? |
Navrhováním. |
Srovnáním odezvy jednotlivých iterací a
kritickou reflexí vůči stavu poznání. |
|
Jak se ověřuje? |
Kritikou architekta. |
Triangulací, opakováním, srovnáním,
externí kritikou a transparentní argumentací. |
|
Co je výstup? |
Dobrý projekt. |
Projekt/artefakt + explicitní a
sdělitelné contribution to knowledge. |
14. Závěr
Největší příležitostí pro návrhové ústavy
FA ČVUT není napodobit společenské, technické ani historické vědy. Je jí
schopnost přesně pojmenovat vlastní způsob produkce poznání a spojit jej s
metodologickou disciplínou, kterou doktorát vyžaduje.
Architektonické navrhování má zvláštní
schopnost syntetizovat konfliktní poznatky a pracovat s budoucností, která
ještě neexistuje. Právě proto může být v době klimatické, sociální a
technologické transformace mimořádně silným výzkumným nástrojem. Aby jím však
skutečně bylo, musí být proces čitelný, kritizovatelný, dokumentovaný a schopný
formulovat poznání přesahující jednorázový projekt.
Cílem není snížit práh vědeckosti pro architekturu. Cílem je
rozšířit představu o tom, jak může rigorózní architektonické poznání vznikat.
Prameny a literatura – pracovní výběr
·
Aarhus School of Architecture.
How we do research. Institucionální rámec research by design.
·
Aarhus School of Architecture.
The PhD School. Struktura doktorského vzdělávání a metodologických kurzů.
·
Aarhus School of Architecture
(2026). Introductory PhD Course in Architectural Research: A Focus on Research
through Design, Parts 1–2.
·
Krag, M. M. S. (2017).
Transformation on Abandonment: a new critical practice? PhD thesis, Aarhus
School of Architecture.
·
Krag, M. M. S.; Keiding, T. B.
(2018/2019). 1:1 (Dis)section – Learning through Full-Scale Dissection and
Transformations of Abandoned Buildings.
·
Aagaard, A. K. (2017). Bespoke
Fragments: Materials and digital fabrication in architectural design. PhD
thesis, Aarhus School of Architecture.
·
van der Voordt, D. J. M.; de
Jong, T. M. (2002). Types of study by design. In Ways to study and research
urban, architectural and technical design. TU Delft.
·
de Jong, T. M.; van der Voordt,
D. J. M. (eds.) (2002). Ways to study and research urban, architectural and
technical design. Delft.
·
De Walsche, J.; Komossa, S.
(eds.) (2016). Prototypes and Paradigms: Architectural research vis-à-vis
research-by-design. TU Delft OPEN.
·
Corbo, S. (2026). How do we
know in design? Exploring knowledge and inquiry in architectural design.
Journal of Architecture and Urbanism 50(1).
·
CA²RE / CA²RE+. Design Driven
Doctoral Research – Evaluation, Strategies and Framework publications.
·
Zupančič, T. Reflection on
Originality, Relevance and Rigour in Design-driven Doctoral Training. CA²RE+.
·
UCL Bartlett School of
Architecture. Architectural Design MPhil/PhD; Architectural Practice MPhil/PhD;
Application Guidance, 2026/27.
·
FA ČVUT (2025/2026). Studentská
vědecká konference – metodický rámec a sborníky shortpaperů.
·
FA ČVUT. Udržitelný rozvoj –
Důsledky pro architektonickou tvorbu (SGS, 2010).
·
FA ČVUT. Umění v kontextu
veřejného prostoru (2017) – konference otevřená research by design a research
by creative practice.
Poznámka k analytické části
Hodnocení současné kultury doktorského
studia na FA ČVUT v tomto materiálu kombinuje veřejně dostupné institucionální
podklady s praktickými zkušenostmi. Pro definitivní institucionální diagnózu je
vhodné doplnit systematický vzorek dokončených disertací, shortpaperů, posudků
a rozhovorů se školiteli, doktorandy a členy oborové rady.
Žádné komentáře:
Okomentovat