Ph.D studium 01

 Pro potřeby doktorského studia jsem provedl základní mapování Ústavu navrhování 1. atelierů:

FA ČVUT V PRAZE

ÚSTAV NAVRHOVÁNÍ 1:

 

ATELIERY

CIKÁN

HRADEČNÝ HRADEČNÁ

PŘIKRYL SCHEIBOVÁ

SOSNA FILSAK

STEMPEL BENEŠ ŠVÁCHOVÁ

TESAŘ BARLA

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PRACOVNÍ VERZE 01, ZPRACOVAL ONDŘEJ BENEŠ 12/5/2026

CIKÁN

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

Ateliér je založen na kolektivním modelu navrhování pracujícím s konkrétními lokalitami v různých měřítkách – od urbanismu po architektonický detail. Výuka je orientována na koordinaci dílčích návrhů do prostorově a provozně propojeného celku.

Součástí práce je:

• analýza lokality,
• práce s městem, krajinou i obcí,
• prezentace návrhů v místě,
• komunikace s municipalitou a veřejností,
• práce se vztahy mezi jednotlivými vrstvami prostředí.

Ateliér dlouhodobě tematizuje transformaci území, doplňování městských struktur a vztah urbanismu a architektury.

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér představuje model systémového a syntetického uvažování o architektuře, v němž je město chápáno nikoli jako stabilní objekt, ale jako proměnlivý prostorový a společenský proces.

Důraz je kladen na:

• interpretaci prostorových vztahů,
• práci s časovou vrstvou území,
• identifikaci kvalit místa,
• a formulaci návrhu jako součásti širší prostorové struktury.

Architektura zde není primárně chápána jako autonomní formální disciplína, ale jako nástroj organizace vztahů mezi různými měřítky, aktéry a vrstvami prostředí. Architekt vystupuje současně jako interpret reality, koordinátor vztahů a organizátor prostorového systému.

Významná je schopnost pohybu mezi měřítky:

• urbanismus,
• veřejný prostor,
• architektura,
• detail,

a jejich vzájemné provazování v rámci jednoho návrhového procesu.

---

3. Strategický potenciál

Ateliér má výrazný potenciál pro:

• research by design,
• aplikovaný výzkum,
• analyticko-návrhové metody,
• a interdisciplinární spolupráci.

Silnou stránkou je:

• práce s reálnými lokalitami,
• kolektivní model výuky,
• a propojení analytické a návrhové roviny.

Výuka již dnes v řadě aspektů funguje jako forma aplikovaného výzkumu realizovaného v pedagogickém prostředí.

Významný je rovněž potenciál:

• práce s variantními scénáři,
• komparace návrhových přístupů,
• dlouhodobého sledování transformace území,
• a propojování architektury s urbanismem, participací, správou města a environmentálními otázkami.

---

4. Potenciální PhD linie

• „Architektura jako systém – od urbanismu po detail“
• „Metody čtení a transformace území“
• „Kolektivní modely navrhování v architektonické výuce“
• „Propojení architektonické výuky, výzkumu a praxe na reálných lokalitách“
• „Variantní scénáře transformace města“

Vazba na RIS3

ENERGIE

• urbanistická efektivita,
• vztah městské struktury a energetiky.

ENVIRONMENT

• práce s krajinou,
• adaptace území,
• dlouhodobá udržitelnost městských struktur.

SPOLEČNOST

• participace,
• vztah architektury a veřejnosti,
• transformace městského prostředí.

DIGITAL / AI

• prostorová data,
• analytické nástroje,
• modelování scénářů,
• digitální simulace územních vztahů.

---

5. Rizika a limity

• vysoká komplexita témat,
• obtížnější převod části výstupů do standardních publikačních formátů,
• silná závislost na koordinaci mezi pedagogy a studenty,
• riziko roztříštěnosti při absenci analytického a institucionálního zázemí,
• zatím omezené ukotvení výzkumné roviny v širší struktuře školy.

---

6. Shrnutí

Ateliér Cikán představuje model architektury chápané jako systém vztahů mezi městem, krajinou, společností a konkrétní architekturou. Charakteristická je schopnost propojovat různá měřítka a chápat návrh jako součást širší transformace území.

Z hlediska doktorského studia jde o prostředí s výrazným potenciálem pro rozvoj research by design, aplikovaného výzkumu a interdisciplinárních témat spojených s městem, krajinou a společenskou transformací.

---

---

ATELIÉR HRADEČNÝ HRADEČNÁ

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

Ateliér pracuje s architekturou jako otevřeným procesem založeným na formulaci otázek, argumentaci a práci s různými scénáři řešení. Výuka není orientována na hledání jednoho „správného výsledku“, ale na formulaci problému, práci s variantami řešení a vytváření vlastního postoje.

Součástí výuky jsou:

• případové studie,
• analytická práce,
• metodická argumentace,
• a práce s otevřenými výzkumnými otázkami.

Ateliér se pohybuje na rozhraní:

• návrhu,
• teorie,
• a metodologie architektury.

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér představuje argumentační a rámcový model architektonického vzdělávání, v němž architektura nevzniká primárně jako formální objekt, ale jako výsledek formulace problému, interpretace vztahů a práce s napětím mezi různými možnostmi řešení.

Důraz je kladen na schopnost:

• klást otázky,
• vytvářet argumentační rámec,
• formulovat pozici,
• a obhajovat návrhové rozhodnutí.

Teorie zde nevystupuje jako oddělená disciplína „vedle návrhu“, ale vzniká přímo skrze návrhový proces. Návrh je chápán jako forma myšlení a architektura jako nástroj formulace problémů.

Významná je práce:

• s otevřeností procesu,
• variantními scénáři,
• a různými modely interpretace situace.

Ateliér tak vytváří prostředí, v němž je architektonický návrh současně analytickým, metodologickým i argumentačním nástrojem.

---

3. Strategický potenciál

Ateliér má výrazný potenciál pro:

• výzkumně orientované doktorské studium,
• metodologický výzkum,
• research by design,
• a rozvoj teoreticko-návrhových přístupů.

Silnou stránkou je schopnost:

• formulovat výzkumné otázky,
• vytvářet argumentační struktury,
• a pracovat s návrhem jako analytickým nástrojem.

Výuka již dnes v řadě aspektů funguje jako experimentální výzkumné prostředí produkující:

• scénáře,
• hypotézy,
• metodické přístupy,
• a variantní modely řešení.

Ateliér má zároveň potenciál propojovat:

• teorii,
• návrh,
• a širší společenskou debatu.

---

4. Potenciální PhD linie

• „Architektura jako proces formulace problému“
• „Argumentace a scénářové myšlení v architektonickém navrhování“
• „Role návrhu jako výzkumného nástroje“
• „Metodologie otevřeného architektonického procesu“
• „Vztah teorie a návrhu v současném architektonickém vzdělávání“

Vazba na RIS3

ENERGIE

• nepřímo skrze systémové a urbanistické vazby.

ENVIRONMENT

• práce s komplexitou prostředí,
• scénáře transformace území,
• environmentální souvislosti návrhu.

SPOLEČNOST

• společenské aspekty architektury,
• formulace veřejných problémů,
• práce s konfliktem a různými zájmy,
• architektura jako nástroj interpretace společnosti.

DIGITAL / AI

• analytické modelování,
• scénářové simulace,
• práce s datově podloženou argumentací,
• AI jako nástroj formulace a testování variant.

---

5. Rizika a limity

• vysoká míra abstrakce,
• obtížnější operacionalizace některých výstupů,
• silná závislost na individuálním pedagogickém vedení,
• složitější převod do standardních grantových a publikačních formátů,
• náročnější evaluace otevřených procesů.

---

6. Shrnutí

Ateliér Hradečný–Hradečná představuje model architektury chápané jako proces formulace otázek, argumentace a práce s otevřenými scénáři. Charakteristická je schopnost propojovat návrh s teorií a chápat architekturu jako nástroj myšlení, interpretace a strukturace problémů.

Z hlediska doktorského studia jde o prostředí s výrazným potenciálem pro rozvoj metodologických, teoreticko-návrhových a výzkumně orientovaných přístupů, zejména ve vazbě na research by design a širší společenské otázky architektury.

---

---

ATELIÉR PŘIKRYL SCHEIBOVÁ

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

Ateliér je založen na otevřeném a neideologickém chápání architektury, v němž není rozhodující styl ani jednotná metoda, ale kvalita výsledku a schopnost adekvátně reagovat na konkrétní situaci.

Výuka pracuje:

• s konkrétními místy,
• běžným městským prostředím,
• periferiemi,
• každodenností,
• a různými typologiemi.

Důraz je kladen na:

• město jako vrstevnaté prostředí,
• vztah historie a současnosti,
• konkrétní zlepšování kvality místa,
• a práci v menším a středním měřítku.

Ateliér dlouhodobě akcentuje každodennost, obyčejné městské prostředí a architekturu jako praktickou součást života města.

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér představuje realistický model architektonického vzdělávání založený na práci s konkrétní situací a kvalitou prostředí.

Nevychází primárně:

• z abstraktní teorie,
• systémového modelování,
• ani z výrazně ideologického rámce.

Základním kritériem je:

• kvalita prostoru,
• přiměřenost řešení,
• a schopnost architektury fungovat v reálném prostředí.

Významná je práce:

• s každodenností,
• konkrétností,
• a schopností „uzemnit“ architekturu v běžném životě.

Ateliér tak představuje důležitou protiváhu:

• abstraktním,
• formalistním,
• nebo čistě konceptuálním přístupům.

Architektura zde nevystupuje jako autonomní experiment, ale jako kultivace prostředí a přesná práce s konkrétní situací. Důležité není, jaký přístup návrh reprezentuje, ale zda je výsledné řešení schopné obstát v realitě každodenního užívání.

---

3. Strategický potenciál

Ateliér má výrazný potenciál zejména pro:

• aplikovaný výzkum,
• práci s typologií,
• kvalitou veřejného prostoru,
• a transformací běžného městského prostředí.

Silnou stránkou je:

• vysoká míra realismu,
• schopnost práce s konkrétními problémy,
• a citlivost vůči každodennímu prostředí.

Výuka vytváří přirozené prostředí:

• pro výzkum bydlení,
• veřejného prostoru,
• kvality města,
• a menších urbanistických a architektonických intervencí.

Ateliér je zároveň vhodný:

• pro analytické případové studie,
• typologický výzkum,
• i práci s běžným městským prostředím jako legitimním architektonickým tématem.

---

4. Potenciální PhD linie

• „Architektura každodennosti – kvalita běžného prostředí“
• „Role malého měřítka v transformaci města“
• „Typologie a současné bydlení“
• „Kvalita veřejného prostoru jako architektonický problém“
• „Město bez spektáklu – architektura běžného života“

Vazba na RIS3

ENERGIE

• bydlení,
• provoz města,
• efektivní využívání existující struktury.

ENVIRONMENT

• práce s existující strukturou města,
• adaptace a kultivace prostředí,
• menší zásahy namísto extenzivní výstavby,
• udržitelnost každodenního prostředí.

SPOLEČNOST

• kvalita každodenního prostředí,
• bydlení,
• veřejný prostor,
• sociální vztahy v městském prostředí,
• dostupnost a obyvatelnost města.

DIGITAL / AI

• analytická práce s městskými daty,
• mapování kvality prostředí,
• typologické databáze,
• analýza každodenního užívání prostoru.

---

5. Rizika a limity

• obtížnější grantová „viditelnost“ oproti technologicky orientovaným tématům,
• nižší míra explicitní teoretizace,
• riziko podcenění tématu každodennosti v institucionálním prostředí,
• vysoká závislost na zkušenosti a intuitivním vedení pedagoga,
• obtížnější převod některých kvalit do kvantifikovatelných výstupů.

---

6. Shrnutí

Ateliér Přikryl–Scheibová představuje realistický model architektonického vzdělávání založený na práci s každodenností, kvalitou prostředí a konkrétní situací.

Vedle systémových a konceptuálních přístupů představuje důležitou rovinu architektonického myšlení, která chápe architekturu především jako kultivaci běžného života a prostoru. Z hlediska doktorského studia jde o prostředí s výrazným potenciálem pro aplikovaný výzkum města, bydlení, typologie a veřejného prostoru.

---

---

ATELIÉR SOSNA FILSAK

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

Ateliér pracuje s historickými a kulturně významnými strukturami chápanými jako živé prostředí schopné další transformace a nového využití.

Výuka se zaměřuje:

• na historické prostředí,
• kulturní krajinu,
• identitu místa,
• a vrstvy prostoru vznikající v čase.

Typická zadání pracují:

• s významnými lokalitami,
• historickými strukturami,
• a jejich otevíráním novým funkcím a současnému městu.

Důraz je kladen:

• na kontinuitu prostředí,
• odhalování skrytých hodnot,
• a hledání nových vrstev využití.

Ateliér kombinuje:

• kolektivní práci na celkové koncepci,
• s individuálními návrhy dílčích zásahů.

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér představuje historicko-kontinuitní model architektonického vzdělávání, v němž architektura není chápána ani jako izolovaný nový objekt, ani jako čistě technický problém.

Významnou roli zde hraje:

• čas,
• paměť místa,
• kulturní vrstvy,
• a kontinuita prostředí.

Architektura je vnímána jako proces vrstvení, interpretace historie a kultivace existující struktury. Důležitá je schopnost:

• číst historické souvislosti,
• identifikovat hodnoty místa,
• a formulovat nové zásahy tak, aby vstupovaly do dialogu s existujícím prostředím.

Architekt zde nevystupuje pouze jako tvůrce nové formy, ale také jako:

• interpret kulturní paměti,
• prostředník mezi minulostí a současností,
• a koordinátor nových vrstev prostoru.

Ateliér tak chápe architekturu jako součást dlouhodobé kulturní a prostorové kontinuity.

---

3. Strategický potenciál

Ateliér má výrazný potenciál pro:

• výzkum historického prostředí,
• kulturní krajiny,
• identity města,
• a transformace existujících struktur.

Silnou stránkou je:

• práce s časovou vrstvou prostoru,
• kulturní kontinuitou,
• a dlouhodobou proměnou městského prostředí.

Výuka přirozeně vytváří prostor:

• pro analytické studie,
• scénáře transformace,
• výzkum kulturní identity,
• a metod práce s historickým prostředím.

Ateliér má zároveň potenciál:

• pro interdisciplinární spolupráci,
• propojení architektury s historií, urbanismem a krajinou,
• i pro rozvoj kulturně orientovaného research by design.

---

4. Potenciální PhD linie

• „Architektura jako proces vrstvení – práce s historickým prostředím“
• „Transformace kulturních struktur v architektuře“
• „Role paměti a identity v architektonickém navrhování“
• „Adaptivní reuse jako současný architektonický přístup“
• „Historické prostředí jako aktivní součást současného města“

Vazba na RIS3

ENERGIE

• adaptace existujícího fondu,
• dlouhodobá udržitelnost,
• práce s existujícími strukturami.

ENVIRONMENT

• adaptivní reuse,
• transformace místo demolice,
• práce s existující strukturou,
• kulturní krajina.

SPOLEČNOST

• kulturní identita,
• vztah společnosti a historického prostředí,
• veřejné instituce,
• kolektivní paměť.

DIGITAL / AI

• digitální dokumentace historického prostředí,
• modelování transformací,
• databáze kulturních vrstev,
• mapování a interpretace historických struktur.

---

5. Rizika a limity

• riziko přílišné historicizace témat,
• obtížnější napojení na technologicky orientované grantové rámce,
• potenciální uzavřenost vůči aktuálním společenským tématům,
• složitější převod některých kvalit do standardních publikačních výstupů,
• vysoká závislost na interpretační a kulturní zkušenosti pedagoga.

---

6. Shrnutí

Ateliér Sosna–Filsak představuje model architektury založený na práci s kontinuitou, kulturní pamětí a historickou vrstvou prostoru. Architektura zde není chápána jako izolovaný nový objekt, ale jako součást dlouhodobé transformace města a krajiny.

Z hlediska doktorského studia jde o prostředí s výrazným potenciálem pro témata spojená s identitou místa, transformací historických struktur, kulturní krajinou a adaptivním využíváním existujícího prostředí.

---

---

STEMPEL BENEŠ ŠVÁCHOVÁ

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

Ateliér je zaměřen na práci s městskou strukturou, bydlením a současným městem. Výuka dlouhodobě pracuje:

• s bytovými domy,
• blokovou strukturou,
• městským prostředím,
• a vztahem architektury a urbanismu.

Důležitou součástí je:

• koordinace mezi více studenty,
• práce s typologií,
• vztah mezi individuálním návrhem a celkem města,
• důraz na uživatele, sociální vztahy a obyvatelnost prostředí.

Výuka kombinuje:

• analytickou práci,
• urbanistické souvislosti,
• a konkrétní architektonický návrh.

Ateliér se pohybuje mezi systémovým uvažováním a konkrétní realizovatelnou architekturou.

---

2. Pedagogický model a interpretace přístupu

Ateliér představuje syntetický model architektonického vzdělávání založený na převodu komplexních urbanistických a společenských vztahů do konkrétní architektonické formy.

Nevychází:

• pouze z teoretické spekulace,
• ani pouze z technického řešení,

ale z jejich průběžné syntézy v rámci návrhového procesu.

Klíčová je schopnost:

• koordinovat různé vrstvy návrhu,
• pracovat s typologií,
• strukturou města,
• sociálními vztahy,
• a různými měřítky architektury.

Architektura zde není chápána jako izolovaný objekt, ale jako součást širší městské a společenské struktury.

Významná je rovněž práce:

• s intuicí,
• racionalitou,
• a převodem abstraktních úvah do konkrétního prostorového řešení.

Ateliér tak vytváří důležitý most:

• mezi teorií,
• urbanismem,
• návrhem,
• a praktickou architekturou.

---

3. Strategický potenciál

Ateliér má výrazný potenciál pro:

• research by design,
• výzkum bydlení,
• městských struktur,
• typologie,
• a současného města.

Silnou stránkou je:

• propojení analytické a návrhové roviny,
• práce s komplexitou městského prostředí,
• a schopnost převádět systémové uvažování do konkrétní architektury.

Výuka přirozeně vytváří prostředí:

• pro aplikovaný výzkum města,
• bydlení,
• sociálních vztahů,
• a transformace urbanistických struktur.

Významný je také potenciál:

• koordinované práce více studentů,
• práce s variantními scénáři,
• a dlouhodobého sledování konkrétních lokalit.

Ateliér má zároveň schopnost vytvářet vazby:

• mezi výukou,
• doktorským studiem,
• a širšími výzkumnými tématy školy.

---

4. Potenciální PhD linie

• „Proces architektonického návrhu – od ideje k realizaci“
• „Role typologie v současné architektuře“
• „Bydlení a současné město“
• „Propojení intuitivního a racionálního v architektonickém navrhování“
• „Architektura jako nástroj organizace městských vztahů“

Vazba na RIS3

ENERGIE

• energetická efektivita městských struktur,
• bydlení,
• kompaktní město,
• vztah urbanismu a energetiky.

ENVIRONMENT

• městská udržitelnost,
• práce s hustotou města,
• transformace existujících struktur,
• adaptace městského prostředí.

SPOLEČNOST

• bydlení,
• sociální mix,
• obyvatelnost města,
• vztah architektury a společnosti,
• veřejný prostor.

DIGITAL / AI

• urbanistická data,
• modelování městských struktur,
• simulace scénářů,
• digitální analýzy typologií a prostředí.

---

5. Rizika a limity

• vysoká komplexita témat,
• obtížnější institucionalizace některých intuitivních návrhových procesů,
• silná závislost na zkušenosti pedagoga,
• riziko přetížení mezi urbanistickou a architektonickou rovinou,
• zatím omezená systémová podpora publikační a grantové roviny.

---

6. Shrnutí

Ateliér Stempel–Beneš–Šváchová představuje syntetický model architektonického vzdělávání propojující městské myšlení, typologii, sociální otázky a konkrétní architektonický návrh.

Charakteristická je schopnost převádět analytické a urbanistické úvahy do konkrétní architektury a chápat návrh jako součást širší městské struktury. Z hlediska doktorského studia jde o prostředí s výrazným potenciálem pro research by design, výzkum města, bydlení a vztahu architektury a společnosti.

---

---

ATELIÉR TESAŘ BARLA

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

Ateliér je založen na kritickém a interdisciplinárním přístupu k architektuře a společnosti. Výuka dlouhodobě pracuje:

• se společenskými tématy,
• otázkami odpovědnosti,
• existenciálními a kulturními problémy,
• i širšími vztahy mezi architekturou a současnou společností.

Významná je:

• týmová práce,
• kolektivní formulace problému,
• a otevřenost zadání.

Zadání zde nejsou chápána jako předem definovaný rámec, ale jako:

• předmět zkoumání,
• formulace problému,
• a hledání smyslu.

Ateliér se dlouhodobě věnuje:

• sociálním tématům,
• otázkám bydlení,
• veřejného prostoru,
• identity,
• spirituality,
• a vztahu architektury a společnosti.

---

2. Pedagogický model a interpretace přístupu

Ateliér představuje kritický a projektivní model architektonického vzdělávání, v němž architektura není redukována ani na návrh objektu, ani na technické řešení.

Důležitější než samotná forma je:

• formulace otázky,
• identifikace problému,
• a schopnost architektury vstupovat do společenské reality.

Významná je práce:

• s interdisciplinaritou,
• společenským kontextem,
• kritikou,
• a otevřeností procesu.

Architektura je zde chápána jako:

• nástroj interpretace společnosti,
• prostředek formulace problémů,
• a platforma pro veřejnou debatu.

Klíčová je schopnost:

• zpochybňovat samozřejmé,
• redefinovat zadání,
• a otevírat nové rámce uvažování.

V tomto smyslu je ateliér blízký modelům:

• projektivního navrhování,
• výzkumně orientovaných studií,
• a experimentálních pedagogických přístupů známých například z části anglosaského prostředí nebo škol typu ETH či AA.

---

3. Strategický potenciál

Ateliér má mimořádně silný potenciál pro:

• výzkumně orientované doktorské studium,
• interdisciplinární spolupráci,
• research by design,
• a rozvoj kritických a projektivních přístupů.

Silnou stránkou je:

• schopnost formulovat společenské problémy,
• práce s otevřeným zadáním,
• a propojení architektury s širšími kulturními a sociálními otázkami.

Výuka přirozeně vytváří prostředí:

• pro experimentální výzkum,
• scénářové myšlení,
• formulaci nových architektonických rámců,
• a práci s architekturou jako nástrojem společenské reflexe.

Významná je i schopnost:

• propojovat architekturu,
• teorii,
• veřejnou debatu,
• a širší institucionální a kulturní kontext.

---

4. Potenciální PhD linie

• „Architektura jako kritická disciplína“
• „Role architekta ve společnosti – mezi návrhem a odpovědností“
• „Proces formulace architektonického problému“
• „Projektivní přístupy v současné architektuře“
• „Architektura mezi teorií, společností a veřejným prostorem“

Vazba na RIS3

ENERGIE

• nepřímo skrze otázky transformace společnosti,
• města,
• a životního prostředí.

ENVIRONMENT

• vztah člověka a prostředí,
• adaptace města,
• environmentální transformace společnosti,
• kulturní aspekty udržitelnosti.

SPOLEČNOST

• sociální témata,
• veřejný prostor,
• bydlení,
• společenská transformace,
• vztah architektury a veřejnosti,
• kulturní a institucionální otázky.

DIGITAL / AI

• AI a společnost,
• digitální kultura,
• nové formy komunikace,
• scénářové a projektivní modelování,
• interdisciplinární práce s daty a narativy.

---

5. Rizika a limity

• vysoká otevřenost témat,
• obtížnější evaluace výstupů,
• politická a institucionální citlivost některých témat,
• náročnější převod do standardních grantových struktur,
• riziko přílišné abstraktnosti nebo teoretizace,
• vysoká závislost na kvalitě vedení a argumentační kultuře.

---

6. Shrnutí

Ateliér Tesař–Barla představuje kritický a projektivní model architektonického vzdělávání založený na formulaci problémů, interdisciplinaritě a vztahu architektury a společnosti.

Charakteristická je schopnost chápat architekturu jako nástroj interpretace reality, strukturace společenských problémů a otevírání veřejné debaty. Z hlediska doktorského studia jde o mimořádně silné prostředí zejména pro výzkumně orientované, interdisciplinární a projektivní přístupy propojující architekturu, teorii a společenský kontext.

---

---

 

 

 

 

 

ZÁVĚR

POROVNÁNÍ ATELIERŮ A JEJICH PŘÍSTUPŮ

V rámci Ústavu navrhování I se ukazuje existence několika relativně jasně rozlišitelných pedagogických a metodologických modelů, které se liší nejen tematicky, ale především způsobem chápání role architektury, návrhu a vztahu ke společnosti.

Ateliér	Převládající model	Charakteristika
Cikán	systémový / syntetický	architektura jako organizace komplexních vztahů
Hradečný–Hradečná	argumentační / rámcový	architektura jako formulace problému a práce s argumentací
Přikryl–Scheibová	realistický	architektura jako kultivace každodenního prostředí
Sosna–Filsak	historicko-kontinuitní	architektura jako práce s časem, pamětí a identitou
Stempel–Beneš–Šváchová	syntetický / typologický	převod analytického a urbanistického myšlení do konkrétní architektury
Tesař–Barla	kritický / projektivní	architektura jako nástroj společenské reflexe a formulace problémů

Rozdílnost těchto přístupů nepředstavuje slabinu, ale jednu z hlavních kvalit ústavu. Ukazuje se, že již dnes zde existuje poměrně široké spektrum pedagogických a návrhových metod, které v řadě aspektů odpovídají modelům rozvíjeným na zahraničních školách typu ETH, AA, EPFL či některých anglosaských školách pracujících s research by design a projektivními přístupy.

Zároveň je však patrné, že tyto aktivity fungují převážně:

• na úrovni jednotlivých pedagogů,
• individuálních iniciativ,
• a neformálních vazeb.

Institucionální rámec, který by jednotlivé přístupy:

• pojmenovával,
• systematicky rozvíjel,
• koordinoval,
• a propojoval s doktorským studiem, grantovou a publikační činností,

zatím ve výraznější podobě chybí.

Klíčovou výzvou se tak nejeví vytváření zcela nových obsahů, ale spíše:

• schopnost rozpoznat již existující potenciál,
• strukturovat jej,
• a přeložit do srozumitelného institucionálního rámce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DALŠÍ POSTUP

Současný stav lze chápat jako poměrně silnou, avšak roztříštěnou strukturu aktivit, které již dnes v řadě případů naplňují ambice, k nimž se fakulta současně programově vztahuje. Jednotlivé ateliéry pracují s tématy, metodami a formami výuky, které jsou v zahraničním kontextu systematicky rozvíjeny jako výzkumné a pedagogické linie. U nás však tyto aktivity zůstávají převážně na úrovni individuálních iniciativ bez jasnějšího institucionálního ukotvení a dlouhodobější koordinace.

Klíčovým problémem se proto nejeví absence témat, ale spíše:

• absence sdíleného rámce,
• systémové podpory,
• a schopnosti jednotlivé aktivity vzájemně propojovat.

Ve vztahu k doktorskému studiu se ukazuje vzájemná závislost dvou rovin:

1. personální roviny
   – ochota jednotlivých pedagogů vstupovat do formulace doktorských témat,
2. institucionální roviny
   – schopnost školy vytvořit pro tato témata odpovídající infrastrukturní, publikační a grantové zázemí.

Jako klíčové se v tomto směru ukazují zejména následující oblasti:

• provázání témat s grantovým rámcem (RIS3)
  Grantový servis by neměl fungovat pouze reaktivně jako upozorňování na výzvy, ale proaktivně – tedy formou systematického vytváření vazeb mezi výukou, výzkumem, doktorským studiem a grantovými příležitostmi v rámci školy i širší struktury ČVUT.
• koordinovaná příprava grantů a výzkumných témat
  Vhodné by bylo posílit sdílené formy přípravy projektů a výzkumných linií namísto čistě individuálního postupu jednotlivých pedagogů a doktorandů.
• publikační podpora doktorského studia
  Požadavky na publikační výstupy je vhodné reflektovat již při formulaci témat doktorského studia – tedy chápat publikaci nikoli pouze jako výstup, ale jako součást struktury výzkumného procesu.
• zpřesnění hodnotících kritérií doktorského studia
  Vedle kvantitativních ukazatelů by bylo vhodné jasněji formulovat i kvalitativní kritéria jednotlivých fází studia, včetně ilustrativních příkladů očekávaných výstupů. Cílem by bylo vytvoření srozumitelnějšího a sdíleného rámce pro doktorandy, školitele i hodnotící komise.

 

 

 

 

DALŠÍ KROK

Dalším krokem by mohlo být vytipování omezeného počtu širších témat (např. 2–3), která by dokázala fungovat jako společný rámec pro více ateliérů současně – obdobně, jako byla v debatě u ZANů navržena „Praha“ jako společné téma propojující různé přístupy a měřítka.

Smyslem by nebylo sjednocování ateliérů do jedné metodiky, ale vytvoření:

• společného výzkumného rámce,
• sdílených linií doktorského studia,
• a silnější vazby mezi výukou, výzkumem a institucionálním rozvojem školy.

Po dokončení celé syntézy by bylo vhodné navázat dalším společným setkáním nad možnostmi dalšího postupu.