Ph.D. studium 02

 Pro potřeby doktorského studia jsem provedl základní mapování Ústavu navrhování 1. ZANů:

FA ČVUT V PRAZE

ÚSTAV NAVRHOVÁNÍ 1:

 

ZANY

BALEJOVÁ PETŘÍK

BUŘIČOVÁ LEVÍČKOVÁ

SODOMKOVÁ HERZA

ULLMANN PIŠTĚK

 

 

 

 

 

 

PRACOVNÍ VERZE 01, ZPRACOVAL ONDŘEJ BENEŠ 4/5/2026

ZAN Balejová–Petřík

1. Charakter výuky (oficiální rovina)

• návrh drobné stavby od konceptu po detail
• důraz na práci s materiálem (beton, dřevo, kov) a fyzickými modely
• kombinace analogových a digitálních nástrojů
• práce s kontextem a odpovědností architekta

Součástí výuky:

• analýza stavby
• kompoziční cvičení
• proces model → návrh → prezentace

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér je založen na principu „myšlení skrze materiál a práci“.

Klíčové principy:

• materialita jako nástroj poznání
  model není reprezentace, ale prostředek porozumění konstrukci a realitě stavby
• ucelený návrhový proces
  důraz na kontinuitu od konceptu po detail
• disciplína a intenzita
  strukturovaný, náročný trénink (nikoli volná kreativita)
• kontext jako základ
  architektura je od počátku chápána jako vztah

---

3. Strategický potenciál

Silná integrace:

• řemesla
• myšlení
• reality

👉 výjimečný potenciál pro propojení výuky a aplikovaného výzkumu

---

4. Potenciální PhD linie

• role modelu a materiálu jako nástroje architektonického myšlení
• vztah analogového návrhu a digitální reprezentace
• návrhový proces jako nástroj učení

 

RIS3 vazby (RIS3 je dokument MMR, definující témata – energie, environment, společnost, AI - ze kterého vycházejí prakticky všechny grantové výzvy) :

ENVIRONMENT / ENERGIE

• „Materiálové strategie v architektuře ve vztahu k environmentální udržitelnosti“
• „Nízkotechnologické konstrukční principy a jejich role v současné architektuře“

DIGITAL / AI

• „Integrace analogových a digitálních nástrojů v návrhovém procesu“

SPOLEČNOST

• „Role materiálového rozhodování v sociální odpovědnosti architektury“

---

5. Shrnutí

Ateliér je založen na práci s materiálem a procesem jako formou myšlení, odkud se dostává k enviromentu/technologii. Atelier představuje silný základ pro rozvoj výzkumných témat v oblasti návrhové metodologie.

---

---

ZAN Buřičová–Levíčková

1. Charakter výuky

• postup od abstraktního ke konkrétnímu
• práce s modely a strukturami
• důraz na experiment, hledání a individuální přístup

Typická zadání:

• inspirace přírodní strukturou
• transformace: struktura → model → architektura

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér je založen na generativním a experimentálním přístupu.

Klíčové principy:

• myšlení skrze abstrakci
  architektura vzniká z principů, ne z typologie
• proces jako hledání
  výuka není vedení, ale společné objevování
• individualizace
  důraz na osobní přístup studenta
• vztah k přírodě a systému
  architektura jako součást širších vztahů

---

3. Strategický potenciál

Silný generativní přístup:

• blízký experimentálním školám (AA, část ETH)
• napojitelný na současnou teorii (process-based design)

---

4. Limity

• obtížná strukturovatelnost
• slabší přenos do institucionálního výzkumu
• silná závislost na osobním přístupu

---

5. Potenciální PhD linie

• generativní přístupy v architektonickém navrhování
• vztah přírodních struktur a architektury
• učení skrze abstrakci a experiment

RIS3 vazby:

DIGITAL / AI (velmi silné)

• „Generativní principy v architektuře ve vztahu k AI návrhovým nástrojům“
• „Process-based design jako základ digitálního navrhování“

ENVIRONMENT

• „Biomimetické přístupy v architektonickém navrhování“

SPOLEČNOST (slabší, ale možná)

• vztah člověk–prostředí

---

6. Shrnutí

Ateliér rozvíjí schopnost generovat návrhové principy.
Představuje silnou, ale zatím málo institucionalizovanou výzkumnou linii.

---

---

ZAN Sodomková–Herza

1. Charakter výuky

• ateliér jako iniciační prostředí
• důraz na pochopení profese v širším kontextu
• práce s konkrétním zadáním a typologií

Součást:

• prezentace
• kritiky s oponenty

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér je zaměřen na formování profesního postoje.

Klíčové principy:

• architektura jako rozhodování
  návrh je série rozhodnutí, ne jen tvorba
• kritické myšlení
  formulace, obhajoba a reflexe názoru
• profesní realita
  důraz na odpovědnost a náročnost oboru
• veřejnost architektury
  prezentace a kritika jako součást procesu

---

3. Strategický potenciál

Silná schopnost:

• formovat typ architekta
• rozvíjet kritické a etické myšlení

👉 klíčové pro teorii a pedagogiku architektury

---

4. Potenciální PhD linie

• rozhodovací proces v architektuře
• kritika jako nástroj výuky
• architektura jako profesní a etická praxe

RIS3 vazby:

SPOLEČNOST (hlavní)

• „Rozhodovací procesy v architektuře ve vztahu ke společenským výzvám“
• „Role architekta v době environmentální a sociální krize“

ENVIRONMENT (sekundární)

• rozhodování v kontextu krizí

DIGITAL / AI (nepřímo)

• „Etika rozhodování v architektuře v kontextu AI“

---

5. Shrnutí

Ateliér formuje architekta jako myslící a odpovědnou osobnost.
Představuje důležitou vazbu mezi výukou, teorií a profesní praxí.

---

---

ZAN Ullmann–Pištěk

1. Charakter výuky

• práce v týmu s respektem k individualitě
• důraz na důvěru jako základní princip
• kombinace analýzy, návrhu a prezentace

Postup:

• analýza prostoru
• návrh pavilonu
• návrh komplexnější struktury (městský blok)

---

2. Interpretace přístupu

Ateliér je založen na principu architektury jako sdílené praxe.

Klíčové principy:

• důvěra jako pedagogický nástroj
  vztah nahrazuje kontrolu
• simulace ateliérové praxe
  výuka jako model reálného prostředí
• kolektivní učení
  architektura jako sdílený proces
• postupné vrstvení komplexity
  od vnímání prostoru po komplexní návrh
• kultura architektury
  důraz na inspiraci, diskusi a kontext

---

3. Strategický potenciál

Ateliér jako:

• sociální a kulturní systém
• model propojení výuky, praxe a teorie

---

4. Potenciální PhD linie

• ateliér jako prostředí učení
• simulace praxe ve výuce
• architektura jako kulturní a sociální systém

RIS3 vazby:

SPOLEČNOST (hlavní)

• „Architektonický ateliér jako sociální systém“
• „Spolupráce a kolektivní rozhodování v architektonické praxi“

DIGITAL / AI (zajímavé)

• „Digitální kolaborativní prostředí v architektonickém navrhování“

ENVIRONMENT (nepřímo)

• práce s kontextem

---

5. Shrnutí

Ateliér modeluje architekturu jako sdílenou praxi.
Je klíčovým uzlem pro propojení výuky, teorie a výzkumu.

---

 

 

 

ZÁVĚR

POROVNÁNÍ ZANŮ A JEJICH PŘÍSTUPŮ

Z představených ZANu je možno vygenerovat 4 výzkumné linie:  

1. Materiál a konstrukce
   → environment / energie
2. Generativní a digitální návrh
   → AI / digital
3. Rozhodování a odpovědnost
   → společnost
4. Ateliér a spolupráce
   → společnost / digital

Zjednodušeně pojato jsou to 4 metody:

a)    materiálově-procesní

b)    generativní

c)    kriticko-profesní

d)    sociálně-ateliérové

 

 Srovnání všech 4 ZANů:

					Balejová	Buřičová	Sodomková	Ullmann
jádro					materiál	experiment	kritické myšlení	kultura
metoda					disciplína	generování	rozhodování	sdílení
typ výuky					strukturovaná	otevřená	reflektivní	vztahová
typ architekta					řemeslník	tvůrce principů	uvažující architekt	člen prostředí

DALŠÍ POSTUP

Současný stav lze vnímat jako poměrně silnou, avšak roztříštěnou strukturu aktivit, které již v řadě případů naplňují ambice, k nimž se fakulta zároveň programově vztahuje. Jednotlivé ateliéry i pedagogové pracují s tématy, přístupy a formami výuky, které jsou v zahraničním kontextu (např. na školách typu ETH) systematicky rozvíjeny jako výzkumné a pedagogické linie. U nás však tyto aktivity zůstávají převážně na úrovni individuálních iniciativ, bez jejich jasného institucionálního ukotvení, sdíleného rámce a dlouhodobé koordinace. Výsledkem je situace, kdy se fakulta k určitým modelům inspiruje navenek, zatímco jejich reálné základy již částečně existují uvnitř, jen nejsou pojmenovány, propojeny a rozvíjeny jako celek. Klíčovou výzvou tak není vytváření zcela nových obsahů, ale schopnost stávající aktivity rozpoznat, strukturovat a přeložit do srozumitelného a funkčního institucionálního rámce.

Ve vztahu k ZANům (jako pilotnímu prostředí) se ukazuje vzájemná závislost dvou rovin:

1. personální rovina
   – ochota jednotlivých vedoucích vstupovat do formulace doktorských témat
2. institucionální rovina (v současnosti zásadní)
   – schopnost školy vytvořit pro tato témata odpovídající zázemí

V tomto ohledu (bod 2.) se jako klíčové ukazují zejména tyto oblasti:

• provázání témat s grantovým rámcem (RIS3)
  V analýze je již naznačen pokus o tematické ukotvení ve vztahu k RIS3 (MMR). Grantový servis zde nevnímám primárně jako reaktivní (informování o výzvách), ale jako proaktivní – tedy postupné vytváření vazeb mezi tématy, výukou a výzkumnými příležitostmi, včetně návaznosti na širší struktury ČVUT.
• forma přípravy grantů
  Spíše než individuální aktivita jednotlivců by bylo vhodné uvažovat o koordinovanějších formách přípravy (např. tematická setkání, sdílené rozpracování projektů apod.).
• zajištění publikační podpory
  Požadavky (jak již ve svém mailu rozpracovával Pavel) na publikační výstupy doktorského studia je vhodné reflektovat již při formulaci témat – tedy nejen jako výstup, ale jako součást jejich strukturování a institucionální podpory.

·         zpřesnění hodnotících kritérií doktorského studia
V současnosti jsou požadavky na výstupy často definovány primárně kvantitativně. Jako přínosné by se jevilo doplnění o jasněji stanovené kvalitativní ukazatele pro jednotlivé fáze studia.

·         cílem by bylo vytvořit sdílený rámec hodnocení (např. formou popisu očekávané úrovně výstupů a ilustrativních příkladů), který by usnadnil orientaci doktorandů i školitelů a zároveň přispěl k větší srozumitelnosti a konzistenci rozhodování hodnotících komisí.